Jeskyně jako středověký hrad
Jeskyni jako obydlí a útočiště člověk využíval už v pravěku. Velmi dobře mu posloužila i ve středověku v podobě hradů. První jeskynní hrady se objevily v 11. století, ve 14. a 15. století byly v Evropě už poměrně rozšířené. Na rozdíl od našich hradů někde na skále, jeskynní hrady, jak už název napovídá, vybudoval člověk v přírodní jeskyni. Byly tak napadnutelné jen „zepředu“. Byly to buď obytné hrady nebo místa, kde stejně jako pravěký člověk hledal útočiště i ten středověký. Prostory jeskyně byly obvykle rozděleny kamennými nebo dřevěnými příčkami. Součástí staveb byly přirozené a často i uměle vytvořené skalní otvory. Jako ukázka skutečně „královských“ sídel jsou, například, turisty oblíbené hrady v jeskyních ve Slovinsku, snad nejslavnější vůbec je Predjamský hrad.
Strážní věže
V některých případech obýval člověk upravené jeskyně jen po určitou dobu, kdy bylo třeba střežit horské průsmyky a důležité cesty. To je případ našeho jediného jeskynního hradu, který není doslova hradem, spíš sloužil pouze jako „strážní věž“ nad cestou, která dle předpokladů vedla úzkým žlebem pod ní. Výška jeskynního portálu je sedmnáct metrů, šířka třináct. U vchodu jsou patrné zbytky zdiva. Hloubka jeskyně je padesát metrů a postupně se zužuje. Částečně zachovalé pozůstatky uvnitř naznačují, že byl prostor rozdělen dvěma rovnoběžnými zdmi, nejspíš hrázděnými či dřevěnými se základem z naskládaných kamenů. Archeologové vznik hradu datují do 13. století a předpokládají, že byl využíván až do 15. stolení. Žádné písemné zmínky se nedochovaly, a tak byl strážní hrad výstižně pojmenován Rytířská jeskyně.
Predjama jeskyně
Rytířská jeskyně
Rytířská jeskyně leží v Moravském krasu nedaleko Blanska, asi tři sta metrů od známé Kateřinské jeskyně. Spadá do klidové části Národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy a není tak veřejnosti přístupná. Nevede k ní značená cesta a dle našeho zákona je v národní rezervaci pohyb mimo značené cesty zakázán. Jedinečné pozůstatky úkrytu středověkých strážců se skrývají ve svahu Suchého žlebu. Do jeskyně proniká denní světlo, a tak jsou stěny zčásti pokryté zelení. Rezavějící žebřík je svědkem nezákonných výkopů hledačů pokladů, patrně několika generací, kteří dno jeskyně několikrát důkladně překopali a vnitřek poškodili. Náš jediný strážní hrad si tak dnes střeží jako tajemství už jen svou bývalou podobu.
Zdroj: eurozpravy.cz, www.kudyznudy.cz, en.wikipedia.org/wiki
