Co se dělo s rytíři v extrémním horku: Plátové brnění se stalo smrtící pecí

Natálie Borůvková | 21. 7. 2022

V dávných dobách se brnění používalo k ochraně nositele před meči a šípy. Rytíři a šlechtici měli lepší zbroj a byli proti běžným zbraním téměř neporazitelní. Plátové brnění však mělo skuliny a slabá místa. Šanci tak měly ostré zbraně, údery nebo extrémní horko.

Ačkoliv bylo plátové brnění základem pro každý boj a plnilo jistě svou funkci, mnozí rytíři v něm zažívali poměrně velké utrpení.

Brnění se vyskytovalo v mnoha různých podobách. Vždy však byl jakýkoliv "oblek zbroje" ochranným oděvem, určeným k ochraně před zraněním či smrtí. Nosil se přes běžný oděv a byl navržen tak, aby dokázal pohlcovat nebo odrážet údery nepřátelských zbraní. Pro vojáky, kteří chtěli zůstat naživu, bylo brnění nesmírně užitečné.

Co se dělo s rytíři v extrémním horku

Pokud jde o zbroj používanou na bojišti, musíme se vrátit do období středověku. Právě to bylo pro plátové brnění tolik typické. Středověcí rytíři na koních, od hlavy po paty odění v řetězové nebo plátové zbroji. A je to pochopitelné. Středověk byl dobou temna, kdy boje a možnost smrti byly blíž, než by se mohlo zdát.

Samotné brnění však vzniklo mnohem dřív a ačkoliv mělo skutečně jeden hlavní účel, a to chránit, pro ty, jež ho nosili, bylo často doslova utrpením. Převážně v extrémním horku.

Římští legionáři nosili osobní zbroj tvořenou kovovými pásky připevněnými na kožených řemíncích známých jako "lorica segmentata". Ty nahradila "lorica hamata", což byl typ řetězové zbroje. Díky tomu, že byly vyrobeny z kovu, byly takřka nezničitelné. Přežily věky a jsou jasným důkazem jejich existence, používání, ale také jasného utrpení.

Pevně se však věří, že brnění existovalo i před vznikem Římské říše. Jen nebyla vyrobena z kovu a jako taková časem shnila. Čímž se nedochovaly žádné důkazní stopy. Velmi rané zbroje byly vyrobeny z kůže nebo jiných zvířecích kůží, látky nebo dokonce ze dřeva. V extrémně horkých dnech tak nebyl tento druh výstroje ničím pohodlným.

Plátové brnění se proměnilo ve smrtící pec

Pozdější šupinové zbroje měly malé překrývající se kovové kousky, které se pletly dohromady, aby poskytovaly lepší krytí než pásy. Římané pak tyto kousky spojovali drátem, což se stalo známým jako "lamelová" zbroj. Předpokládá se, že velmi podobné obleky nosili i vikingští bojovníci, i když nebyly tak rozšířené. Především proto, že výroba obleků byla nesmírně nákladná a časově náročná.

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Nevýhod nošení brnění bylo mnoho. Obleky byly obrovské, těžké a neohrabané. Ačkoliv se s plynutím času vyvíjela dokonalost také v brnění, kdy se odlehčil materiál a člověk se díky tomu mohl snadnějí a lépe pohybovat, přesto to mělo jednu vadu na kráse. Při vysokých venkovních teplotách, v horku, se z brnění stávaly žhnoucí pece, ve kterých se nedalo vydržet.

Brnění samuraje vs. brnění středověkého rytíře: Které bylo lepší a víc chránilo?
Magazín

Brnění samuraje vs. brnění středověkého rytíře: Které bylo lepší a víc chránilo?

Například křížové výpravy na Blízkém východě byly pro všechny zúčastněné neuvěřitelně krvavým obdobím. Tomu jistě nepomohl ani fakt, že mnozí z bojovníků bojovali v poušti a chránilo je právě kovové brnění. Lidé se tak ve svých zbrojích doslova pekli, a pokud nezemřeli v boji, dost často zahynuli právě vyčerpáním z horka.

Zdroje:

www.ranker.com

www.jstor.org

www.scienceabc.com

Tagy Blízký východ pec rytíř Starověký Řím zbraň