Jak probíhaly středověké rytířské turnaje: Zcela jinak, než vidíme ve filmech

Souboj na koních s dřevci byl zahřívacím kolem.

Souboj na koních s dřevci byl zahřívacím kolem.

Foto: Shutterstock.com

Turnaj byl pro rytíře příležitostí předvést své bojové dovednosti, pozdvihnout rodinnou čest a v neposlední řadě také učinit dojem na přihlížející dámy. Středověký adrenalinový sport však měl svá rizika. Přes všechna bezpečnostní opatření se rytíř mohl při turnaji vážně zranit, nebo dokonce přijít o život.

Rytířské turnaje se vyvinuly z vojenských cvičení, při kterých do sebe dvě skupiny bojovníků neorganizovaně bušili, aby napodobili reálnou bitvu. Poražení museli vítězům odevzdat své koně a zbroj; zpět je získali až po zaplacení určitého obnosu. Toto základní pravidlo se udrželo až do vrcholného středověku, kdy už byly souboje kultivovanější a odehrávaly se na veřejných místech před zraky stovek diváků. Zajímavostí je, že v této pozdější epoše výši výkupného určoval sám poražený; pochopitelně ale nemohl navrhnout směšně nízkou částku, tím by ztrapnil sebe i svůj rod.

Kroužková košile chránila před údery kopí a mečů.

Jak fungovala drátěná košile a jak reálně dokázala rytíře ochránit před smrtí?

Hulváti a násilníci byli z klání vyloučeni

Turnaje bývaly velkolepou společenskou událostí. Vyhlašoval je buď panovník nebo vysoce postavený šlechtic, který pak rytířům rozeslal pozvánky k účasti. Pokud se chtěl do turnaje přihlásit nováček, potřeboval doporučení někoho staršího a zkušenějšího. Kolem roku 1300 se už začalo přihlížet k pravidlům rytířské etikety. Turnaje se například nesměl zúčastnit hulvát, který hovořil nemístně o ženách, ani násilník, jenž raboval domy poddaných či kostely.

Ačkoli v historicky laděných filmech vídáme jen dva rytíře jedoucí proti sobě na koni s dřevci, šlo pouze o první, jakési zahřívací kolo klání. Po něm následovala bitva na zemi s meči a štíty. Jestliže souboj dopadl nerozhodně, vítěze určila porota na základě porovnání předvedených dovedností obou soupeřů.

Při turnajích se zápasilo i na zemi.Při turnajích se zápasilo i na zemi.Zdroj: Profimedia.CZ

Protože při turnajích často docházelo k vážným úrazům, k pravidlům etikety přibyla i pravidla bezpečnostní. Zbraně měly ztupené špičky a rytíři namísto drátěných košil začali oblékat plátové brnění. Riziko zranění či smrti tím však zcela nezaniklo.

Zranění byla děsivá

Na adrenalinovou zábavu v roce 1350 málem doplatil i český král Karel IV. K turnaji v Itálii se zapsal pod falešným jménem, aby ho papež zase nepeskoval za nevhodné chování. Církvi se totiž rytířské turnaje vůbec nezamlouvaly, protože šlo o nízkou světskou radovánku oslavující násilí. Papež dokonce Karlovi hrozil, že nedosáhne na titul císaře, pokud se turnajů bude nadále účastnit.

Válečné pole se rychle proměnilo v rybník krve.

Jak vypadala nelítostná středověká bitva? Naše představy jsou zkreslené

Karel neposlechl a na turnaje vyrážel tajně. Při tom posledním zůstal ležet na zemi s přelámanou čelistí a poškozenou krční páteří. Stát se to na jiném místě, úraz by byl nepřežil. Italští chirurgové naštěstí patřili v Evropě k nejzručnějším a život mu zachránili.

Móda turnajů skončila v roce 1559, kdy na následky úrazu zemřel francouzský král Jindřich II. Jeho soupeř Gabriel Montgomery během souboje zlomil kopí, které se tak proměnilo v ostrý vražedný nástroj. V zápalu klání si to bohužel neuvědomil a zaútočil králi na hlavu. Kopí projelo hledím helmy a zabodlo se Jindřichovi do levého oka. Po deseti dnech ukrutných bolestí král podlehl infekci.

Zdroje: www.thegreatcoursesdaily.com, www.medievalchronicles.com, royal-history.sweb.cz

Akční letáky