Jak probíhaly středověké rytířské turnaje: Zcela jinak, než vidíme ve filmech

Nataša Slánská | 10. 9. 2021

Turnaj byl pro rytíře příležitostí předvést své bojové dovednosti, pozdvihnout rodinnou čest a v neposlední řadě také učinit dojem na přihlížející dámy. Středověký adrenalinový sport však měl svá rizika. Přes všechna bezpečnostní opatření se rytíř mohl při turnaji vážně zranit, nebo dokonce přijít o život.

Rytířské turnaje se vyvinuly z vojenských cvičení, při kterých do sebe dvě skupiny bojovníků neorganizovaně bušili, aby napodobili reálnou bitvu. Poražení museli vítězům odevzdat své koně a zbroj; zpět je získali až po zaplacení určitého obnosu. Toto základní pravidlo se udrželo až do vrcholného středověku, kdy už byly souboje kultivovanější a odehrávaly se na veřejných místech před zraky stovek diváků. Zajímavostí je, že v této pozdější epoše výši výkupného určoval sám poražený; pochopitelně ale nemohl navrhnout směšně nízkou částku, tím by ztrapnil sebe i svůj rod.

Jak fungovala drátěná košile a jak reálně dokázala rytíře ochránit před smrtí?
Magazín

Jak fungovala drátěná košile a jak reálně dokázala rytíře ochránit před smrtí?

Hulváti a násilníci byli z klání vyloučeni

Turnaje bývaly velkolepou společenskou událostí. Vyhlašoval je buď panovník nebo vysoce postavený šlechtic, který pak rytířům rozeslal pozvánky k účasti. Pokud se chtěl do turnaje přihlásit nováček, potřeboval doporučení někoho staršího a zkušenějšího. Kolem roku 1300 se už začalo přihlížet k pravidlům rytířské etikety. Turnaje se například nesměl zúčastnit hulvát, který hovořil nemístně o ženách, ani násilník, jenž raboval domy poddaných či kostely.

Ačkoli v historicky laděných filmech vídáme jen dva rytíře jedoucí proti sobě na koni s dřevci, šlo pouze o první, jakési zahřívací kolo klání. Po něm následovala bitva na zemi s meči a štíty. Jestliže souboj dopadl nerozhodně, vítěze určila porota na základě porovnání předvedených dovedností obou soupeřů.

Protože při turnajích často docházelo k vážným úrazům, k pravidlům etikety přibyla i pravidla bezpečnostní. Zbraně měly ztupené špičky a rytíři namísto drátěných košil začali oblékat plátové brnění. Riziko zranění či smrti tím však zcela nezaniklo.

Zranění byla děsivá

Na adrenalinovou zábavu v roce 1350 málem doplatil i český král Karel IV. K turnaji v Itálii se zapsal pod falešným jménem, aby ho papež zase nepeskoval za nevhodné chování. Církvi se totiž rytířské turnaje vůbec nezamlouvaly, protože šlo o nízkou světskou radovánku oslavující násilí. Papež dokonce Karlovi hrozil, že nedosáhne na titul císaře, pokud se turnajů bude nadále účastnit.

Jak vypadala nelítostná středověká bitva? Naše představy jsou zkreslené
Magazín

Jak vypadala nelítostná středověká bitva? Naše představy jsou zkreslené

Karel neposlechl a na turnaje vyrážel tajně. Při tom posledním zůstal ležet na zemi s přelámanou čelistí a poškozenou krční páteří. Stát se to na jiném místě, úraz by byl nepřežil. Italští chirurgové naštěstí patřili v Evropě k nejzručnějším a život mu zachránili.

Móda turnajů skončila v roce 1559, kdy na následky úrazu zemřel francouzský král Jindřich II. Jeho soupeř Gabriel Montgomery během souboje zlomil kopí, které se tak proměnilo v ostrý vražedný nástroj. V zápalu klání si to bohužel neuvědomil a zaútočil králi na hlavu. Kopí projelo hledím helmy a zabodlo se Jindřichovi do levého oka. Po deseti dnech ukrutných bolestí král podlehl infekci.

Zdroje: www.thegreatcoursesdaily.com, www.medievalchronicles.com, royal-history.sweb.cz

Tagy Evropa Itálie Jindřich II. Francouzský Karel IV. Lucemburský rytíř rytířský turnaj