Starověký tvor je jen o málo větší než zrnko rýže a rozhodně na první pohled nevypadá jako člověk ani nic nám podobného. Rozhodně nikdy nemůže vypadat jako zvíře s páteří, a navíc se ukázalo, že tento tvor dokonce nikdy neměl ani zadek, z něhož by mohl vylučovat. Celý vlastně vypadal jako velká hrbolatá tlama na vaku.
Podívejte se na video:
Jak vypadal?
Měl asi 1,3 mm dlouhé tělo, které bylo mírně protáhlé a mělo tvar slzy. Bylo obaleno pevným, dvouvrstvým vnějším krunýřem. Nad ústy měl čtyři uzlovité hřebeny a kolem těla je osm kuželovitých otvorů, označovaných jako "tělní kužely". Na těle měl dvě sady malých kruhových pórů, které mohly mít buď smyslovou funkci, nebo mohly uvolňovat vnitřní obsah, jako je lepkavý hlen nebo gamety. Řitní otvor totiž živočich neměl. Měl ale možná i póry se štětinami, které mohly sloužit k osahávání okolí živočicha nebo k dočasnému přichycení.
Kolem jeho korunního chřtánu se však nacházelo množství záhybů a otvorů, které připomínaly primitivní verze něčeho, z čeho by se mohl postupně vyvinout krk a žábry. Tyto záhyby a otvory se nazývají hltanové otvory a jsou velmi důležité i pro anatomii deuterostomů. A právě tyto rysy dělají ze Saccorhyta jejich raného zástupce. Tedy spíše dělaly!
Co jsou to deuterostomy?
Poté, co byl před pěti lety vynesen závěr studie, jež mapovala drobné fosilie z Číny staré 540 milionů let, ukázalo se, že se jedná právě o deuterostomy. Do této klasifikace patří také hvězdice, krinoidy a - zcela nečekaně - všichni obratlovci! Potažmo tedy i člověk.
Slovo Saccorhytus pak vzniklo z latinského saccus "pytel" a starořeckého slova "vrásčitý". Tento rod měl však všehovšudy pouze jednoho představitele, a to druh Saccorhytus coronarius (česky by bylo možné říci „korunáč". Saccorhytus žil přibližně před 540 miliony let ve fortuňském stupni období kambria. Jak se však nakonec ukázalo, proti všem původním představám nepatří nakonec mezi deuterostomy.
Změna ve studiích
Ač byl tento tvor nejprve považován za našeho předka, později bylo určeno, že patří do skupiny zvané ekdysozoa. Poprvé byly fosilie tohoto druhu objeveny v čínské provincii Shaanxi mezinárodním týmem a nálezy byly poprvé publikovány v roce 2017. Po metodách skenovací elektronové mikroskopie a rentgenového záření bylo zjištěno, že podivný tvor možná přece jen nepatří do rodinného alba obratlovců.
To, co vědci dříve považovali za póry v jedné vrstvě jemné kůže, se ukázaly být mezery v tvrdším, vícevrstvém krunýři. "Domníváme se, že tyto otvory pomáhaly Saccorhytu chytat a zpracovávat kořist," říká Huaqiao Zhang, paleontolog z Čínské akademie věd. A právě tato zjištění ukázala, že fosilie bez záhybů a otvorů, jež by časem daly vzniknout žábrám a hrdlu, vykazuje jen málo znaků, které ji řadí na okraj naší části živočišné říše. Do úvahy přicházeli koráli, sasanky a medúzy, které mají také ústa, ale nemají řitní otvor.
Na závěr se však vědci shodli a živočicha zařadili pevně do ekdysozoické části živočišné říše, což z něj dělá předka bezobratlých. Skupina ecdysozoans zahrnuje hmyz, korýše a škrkavky.
Jak důležitý je zadek?
Saccorhytus a jemu podobní živočichové byli předurčeni ke vzniku brouků. "Abychom problém vyřešili, naše počítačová analýza porovnala anatomii Saccorhyta se všemi ostatními žijícími skupinami živočichů a dospěla k závěru, že je příbuzný s členovci a jejich příbuznými, tedy se skupinou, do které patří hmyz, krabi a škrkavky," říká profesor Donoghue, vedoucí studie. Je tedy jisté, že tento podivný drobný tvor má více společného s předky mravenců než s námi. I když se jedná o velmi zásadní změnu, taxonomie se může opírat o nejmenší detaily a proměnit zmačkané, napůl rozpadlé exoskelety z doby před půl miliardou let v něco, co lze identifikovat, je skutečně pozoruhodný výkon.
Více informací získáte zde:
"Stále neznáme přesnou pozici Saccorhytu v rámci stromu života, ale může odrážet stav předků, ze kterého se vyvinuli všichni členové této rozmanité skupiny," říká paleobiolog z Virgina Tech Shuhai Xiao, který je také spoluautorem studie.
Zdroje:
