Saddám Husajn zdaleka nepronásledoval jen své politické odpůrce. Do vězení se dostávali například i sportovci, jejichž výkon neodpovídal nadějím režimu. "Dozorci ostříhali atlety dohola, zavěsili je hlavou dolů a bičovali jim chodidla. Jindy je zahrabali až po krk do horkého písku a usekli jim uši. Fotbalisté zase museli kopat do betonového míče," citoval svůj irácký zdroj list USA Today.

Osobní strážce Husajnova syna Udaje popsal, jak si jeho šéf objednával služby mladých zpěvaček a místo poslechu hudby je pak pohlavně zneužíval. "Musely si stoupnout do řady a vypít litr alkoholu smíchaného s drogami. Když některá neposlechla, byla surově zbita," vyprávěl bodyguard.

Kdo byl Iráku jednou zatčen, už se domů nevrátil. Bylo zcela jedno, jestli šlo o zloděje, vraha, nebo zcela nevinnou osobu. Výslechy se nekonaly, rovnou se mučilo a zabíjelo. Sám popravčí Ahmad byl otřesen, když dva mladí studenti po zatčení putovali rovnou do klece se lvy. "Musel jsem tam stát a tomu hrůznému divadlu přihlížet," přiznal Ahmad.

Prezident Saddám Husajn se s oblibou účastnil mučení a poprav osobně. Pokud měl dobrou náladu, nešťastník byl usmrcen ranou do týla. Mnohem častěji však smrti předcházelo bití elektrickým kabely, ukřižování a v případě žen brutální znásilnění. Na politické vězně čekal konec nejkrutější: v objemné vaně naplněné kyselinou.

Saddám Husajn stál v čele Iráku od roku 1979. Krutovládu ukončila v roce 2003 americká armáda, která během operací nevědomky zabila jeho syny Udaje a Kusaje. V prosinci téhož roku byl Saddám Husajn dopaden. Irácká obžaloba ho obvinila z genocidy, z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. 30. prosince 2006 byl Saddám popraven oběšením.