Luise Danz se připojila k nacistickým dozorkyním počátkem ledna 1943 a během roku postupně působila v několika koncentračních táborech na území Polska, včetně Majdanku a Osvětimi. Přeživší vězni uvedli, že se zpočátku chovala poměrně slušně, brzy se z ní ale stala lítá saň, která svěřence bila hlava nehlava. "Byla to vysoká a štíhlá žena s chlapeckým obličejem. Její specialitou bylo, udeřit ženu pěstí do brady a zároveň ji kopnout kolenem do břicha. Dotyčná žena po jejích ranách okamžitě ztratila vědomí," popsala po válce Luisiny praktiky pamětnice Halina Nelken.
Další svědkyně vypověděly, že Luise Danz si obzvláště libovala v týrání mladých žen. Ráda je bičovala nebo je nechávala stát při nástupech v mraze či na horkém slunci tak dlouho, dokud nezemřely vyčerpáním. Nenáviděla hlavně ženy ruské národnosti - kdykoli byla nějaká Ruska v táboře popravena oběšením, Luise chtěla být u toho a popravčímu asistovat.
Po osvobození se Luise snažila uprchnout, ale byla zajata a v osvětimském procesu odsouzena k doživotnímu vězení v Polsku. Odtud ji v roce 1956 vysvobodila amnestie. Luise byla vyhoštěna zpět do Německa a žila poklidným životem až do roku 1996, kdy ji německý soud obvinil z vraždy nezletilé dívky v Malchowě. Kvůli pokročilému věku a zdravotním problémům obžalované byl však proces zastaven.
Luise Danz zemřela teprve v roce 2009 ve věku 91 let.