Mladé blondýnce Hertě bylo v té době teprve 22 let a pracovní zkušenosti měla zatím jen z nemocnice, kde působila jako zdravotní sestra. Čtyřtýdenní výcvik v ženském koncentračním táboře Ravensbrück nicméně stačil k tomu, aby se z hodné ošetřovatelky stala nestvůra prahnoucí po krvi. U vězňů si brzy vysloužila přezdívku "sadistka ze Stutthofu", protože je nelítostivě bila dřevěnou tyčí a střílela po nich pistolí.
Během roku 1942 se podmínky ve stutthofském táboře rapidně zhoršily. Lidé umírali na epidemie skvrnitého tyfu a jejich mrtvoly se spalovaly na hranicích. Řada vězňů umírala hlady a vyčerpáním. Tábor proto získal nové vybavení - plynovou komoru a krematorium.
Po válce se našly důkazy o tom, že se ve Stutthofu prováděly experimenty, jejichž cílem bylo vyrobit mýdlo z tuku mrtvých obětí. Výzkum zahájil z vlastní iniciativy nacistický lékař Rudolf Spanner, a vyrobenými vzorky dokonce nechal čistit pitevny.
Herta Bothe byla mezitím převelena do pobočného tábora u Bydhošti, odkud se 21. ledna 1945 vydala s houfem vězněných žen na pochod smrti do Bergen-Belsenu. Tady ji později na jaře zadržela britská armáda a přinutila ji, aby spolu s dalšími dozorci holýma rukama odklízela mrtvá těla, z nichž řada byla už ve stadiu rozkladu.
Protože její zločiny nebyly ve srovnání se skutky jiných dozorkyň až tak hrůzostrašné, britský soud jí udělil jen deset let vězení, ze kterých si odseděla pouhých šest. Svou vinu do konce života popírala. "Udělala jsem chybu? Ne. Chybou bylo, že existovaly koncentrační tábory. Musela jsem tam jít, jinak by mě samotnou uvěznili," prohlásila Herta v rozhovoru natočeném rok před její smrtí.
Sadistka ze Stutthofu dožila v poklidu v Německu a zemřela v březnu roku 2000 ve věku 79 let.