Na rozdíl od moderních krokodýlů, kteří dosahují plné dospělé velikosti zhruba za 10 let, Sarcosuchus zřejmě rostl stálým tempem, a to po celý svůj život. Díky zkoumání zkamenělých pozůstatků tohoto krokodýla paleontologové zjistili, že největší superkrokodýli dosahovali délky 9,5 až 12 metrů od hlavy k ocasu, zatímco největší dnes žijící krokodýl mořský měří maximálně okolo 7,5 metru.

Přestože slovo Sarcosuchus znamená řecky "masitý krokodýl“, což samo o sobě vzbuzuje respekt, v roce 2001 natočil o tomto živočichovi National Geograhic dokument, v něž ho nazval SuperCroc. To se velmi ujalo a od té doby mu nikdo neřekne jinak než superkrokodýl.

Ale představte si, že Sarcosuchus nebyl ani největším krokodýlem, který kdy žil. "V pozdní křídě jsme měli deinosucha, který by mu pravděpodobně velikostí konkuroval," říká Dr. Mark Young, paleontolog z Edinburské univerzity. "Máte obří kajmany, kteří žili v Amazonském moři. Vyhynuli asi před 5 až 10 miliony let. Mohli to tedy být úplně největší známí krokodýli. A přibližně ve stejné době jako sarcosuchus žili v oceánech mořští krokodýli, kteří byli pravděpodobně stejně velcí jako sarcosuchus."

Monstrum, které občas sluplo i dinosaura

Sarcosuchus nemusel a ani nebyl ve svém jídelníčku vybíravý a sežral skoro vše, co potkal. Dospělý jedinec neměl predátora, takže mohl sežrat, co si zamanul. Přitom vědci dodnes nevědí, jak superkrokoušové lovili – nemají totiž nic společného s dnešním krokodýlem, a to ani pokud jde o techniky lovu. Sarcosuchus žil v poměrně rozsáhlém říčním systému a některé jeho exempláře pocházejí z Tuniska, což naznačuje, že chodili do říčních delt a hlavně žili ve velmi rozsáhlých říčních systémech na území, které by bylo jedním kontinentem Afriky a Jižní Ameriky. Ve stejné době tuto oblast obývali coelacanthové, dávný druh laločnatých kostnatých ryb, dorůstajících velikosti jako dnešní „velký bílý“.

Navíc i hlava Sarcosucha se velmi vyvíjela. Na počátku života měl dlouhý a úzký čenich, který se však v průběhu života výrazně rozšířil, takže nakonec měli tito krokodýli velmi dlouhý, ale plochý čenich, který se nepodobá ničemu, co dnes známe. Proto nevíme, zda byli tito krokodýli schopni vyrazit z vody a chytit dinosaura, nebo jestli zůstali jen u chytání velkých ryb v řekách. Možná dělali dokonce obojí. Dospělý superkrok byl schopný zlomit vaz velkému teropodovi, jako byl například současný rybožravý spinosaurus, největší masožravý dinosaurus. Soudě podle délky a tvaru jeho čenichu je však pravděpodobné, že se superkrokus živil prakticky výhradně rybami a dinosaura slupnul tehdy, když byla příležitost.

Sarcosuchus rostl po celý svůj život a mohl dosáhnout hmotnosti až 10 tun, vážil tedy stejně jako někteří dinosaurové. Kdyby Sarcosuchus žil až po vyhynutí dinosaurů, a ne asi před 100 miliony let, byl by jedním z největších suchozemských živočichů na Zemi vůbec.

Podívejte se na video:

Zdroj: Youtube

Další zajímavá fakta

Tělo Sarcosuchuse bylo od hlavy až k ocasu pokryté osteodermy, tedy pancéřovými deskami. Zatímco u moderních krokodýlů nejsou tyto desky nijak souvislé, u sarcosucha pokrývaly celé tělo, s výjimkou konce ocasu a přední části hlavy.

O navyklém chování zvířete se dá hodně zjistit pozorováním tvaru, struktury a umístění očí. A oči sarcosucha se stáčely nahoru a dolů, nikoliv doleva a doprava, což napovídá, že superkrok trávil většinu času ponořený částečně pod hladinou sladkovodních řek. Kromě toho intenzivně prohledával břehy a hledal vetřelce a občas se vynořil na hladinu, aby se vrhl na dotírající dinosaury a stáhl je do vody.

To bylo snadné, protože v té době byla severní Afrika nikoli pouští, ale bujnou tropickou oblastí, kudy protékaly četné řeky. Sarcosuchus byl jen jedním z celé řady plazů velkých rozměrů, kteří v pozdějších druhohorách využívali přírodní hojnost dnešní Sahary. Vyhřívali se zde v celoročním horku a vlhku, kde se dělili o teritorium společně s dinosaury.

Záhadou je i čenich sarcosucha zakončený bulou neboli zvláštní prohlubní. Možná se jednalo o pohlavně selektovaný znak, možná o vylepšený čichový orgán, ale klidně i o tupou zbraň nasazovanou ve vnitrodruhovém boji, nebo o ozvučnou komoru, která umožňovala jedincům vzájemnou komunikaci na velké vzdálenosti.

Superkrokus nebyl přímým předkem moderních krokodýlů, jak bychom si mohli myslet, ale spíše obskurním druhem prehistorického plaza folidosaura. Folidosauři se krokodýlům podobali, ale vyhynuli před miliony let z dosud nejasných důvodů a bez potomků.

Zdroje:

www.thoughtco.com, www.sciencefocus.com