Poušť Djurab v severním Čadu ve vnitrozemí Afriky je horká a suchá. Před sedmi miliony lety se však pyšnila jezery, lesy a savanami, kde žili sloni, žirafy, antilopy, krokodýli, divoká prasata a Sahelanthropus tchadensis. Druh hominida, který přepisuje dějiny evoluce.

Jeho fosilní pozůstatky, skládající se ze silně deformované lebky, čelisti se zuby, levé stehenní kosti a levé kosti předloktí, byly objeveny v roce 2001. Vědce zaujaly na první pohled. Jejich vzhled totiž vykazoval morfologické znaky typické jak pro lidoopy, tak lidi.

Chůze po dvou

Největší zájem vzbudila lebka. Konkrétně velký týlní otvor, který slouží jako průchod pro prodlouženou míchu a spojuje lebeční dutinu s páteřním kanálem. Odborníci pomocí CT skenu zjistili, že druh Sahelanthropus tchadensis ho měl o pár centimetrů posunutý blíže k obličejové části než šimpanzi. To naznačuje, že tvor držel hlavu podobným způsobem jako lidé a chodil po zadních končetinách.

Chůze po dvou je totiž jedním z klíčových znaků, podle níž se určují blízcí příbuzní člověka nebo jeho předci. Lidoopi, opice, poloopice, podobně jako další zvířata jako medvědi, se staví na zadní pouze tehdy, pokud sledují okolí, čelí nepříteli nebo chtějí ochránit cenný zdroj potravy. 

Objev byl proto označen za revoluční a „Sahelský člověk z Čadu“ se stal chybějícím článkem lidské evoluce, který určil dobu a místo, kdy se náš druh vzpřímil. Řada odborníků si myslela, že jedna z největších vědeckých záhad byla konečně vyřešena. Nejnovější výzkum vědců z Chaffey College, New York University a California State University San Bernardino z dubna 2023 však tuto hypotézu zpochybnil.

Moderní opičák

Antropologové se zaměřili na loketní šachtu Sahelanthropuse tchadensis. Byla rovná a zakřivená dozadu. Na základě matematické analýzy, jak se tvor pohyboval v prostoru, určili, že se s největší pravděpodobností během chůze opíral o klouby předních končetin, podobně jako gorily nebo šimpanzi.

Zdroj: Youtube

Podle některých vědců ale toto zjištění neovlivňuje fakt, že jeho lebka měla velký týlní otvor posunutý dopředu. Je tedy možné, že se primárně přesouval po dvou, ale v případě nutnosti se vrátil na všechny čtyři. Tuto teorii podporuje stáří jeho pozůstatků. Žil totiž v době, kdy došlo k divergenci šimpanze a člověka.

Zdroje: www.prirodovedci.cz, www.nature.com, www.phys.org, www.en.wikipedia.org, www.sciencedirect.com