Vědci nalezli podivnou miliony let starou lebku hominida. Neví, kdo tvor byl

 Sahelanthropus tchadensis

Sahelanthropus tchadensis

Foto: Shutterstock

Vědci objevili 19. července 2001 v poušti Djourab na západě středoafrické země Čad téměř kompletní lebku vyhynulého druhu Sahelanthropus tchadensis, česky zvaného jako Sahelský člověk z Čadu. Nejprve se paleontologové domnívali, že se jedná o našeho dosud nejstaršího známého předka, nyní se však ukazuje, že to všechno může být docela jinak.

Zpočátku analýzy naznačovaly, že Sahelský člověk chodil vzpřímeně a jeho rysy se podobaly spíše lidoopům. Jak k tomu vědci došli? Jejich názory se zakládaly pouze na té jedné lebce, k níž antropologové během jednoho dalšího roku našli také několik úlomků spodní čelisti a čtyři samostatné zuby. Kromě toho nalezli také malé zuby, které se zdály být spíš lidské než opičí. I následná rekonstrukce tuto hypotézu podpořila. Jenže to jako důkaz stále nestačilo… Nedalo se na základě toho jednoznačně potvrdit, že šlo o primáta představujícího přímého lidského předka.

Ztracené stehno přidalo jen další otazníky

Téměř ve stejný čas a na stejném místě, kde byla objevena lebka, měl být nalezen také úlomek levé stehenní kosti. Jenže ten se v roce 2004 ztratil a objev stehenní kosti tak nebyl nikdy oficiálně potvrzen a publikován. Antropoložka Aude Bergeret-Medinaová a její vedoucí paleoantropolog Roberto Macchiarelli z Poitierské univerzity ve Francii však nakonec celou svou analýzu opřeli o dochovaná měření a fotografie stehenní kosti a zveřejnili závěr, ze kterého vyplývá, že Sahelský člověk do lidského rodokmenu nepatří.

„Podle našich analýz postrádá fragment stehenní kosti jakoukoli vlastnost, která by odpovídala pravidelnému pohybu po dvou nohách," uvedl ve svém příspěvku, publikovaném v Journal of Human Evolution, Macchiarelliho tým. „Jestliže tedy existují přesvědčivé důkazy o tom, že Sahelantrop čadský patřil ke kmenu homininů, pak již nelze vzpřímenou chůzi po dvou nohách považovat za podmínku k zařazení do homininí vývojové větve."

Stále se však vedou rozepře. Čím ostatní vědci argumentují?

Na to však obratem zareagoval server Science Alert a upozornil, že další práce od jednoho z autorů původních studií o Sahelantropovi, jež zatím neprošla odborným hodnocením, toto tvrzení popírá a argumentuje, že stehenní kost má tvrdý vrcholový hřeben. To by znamenalo, že hypotéza o vzpřímeném postoji byla správná.

Říkáte si ale, zda daná kost vůbec patřila Sahelskému člověku? Měl s ním tento nález něco společného? Tuto otázku položil také paleontolog Martin Pickford z francouzského Národního přírodovědného muzea. Podle něj není jistě, zda zmíněná stehenní kost patří vůbec Toumaïovi, nebo alespoň nějakému jinému příslušníku druhu Sahelantrop.

Většina vědců se však přiklání k Macchiarellimu

Ostatní zainteresovaní výzkumníci podle Science Alert souhlasí spíš s názorem Macchiarelliho tým. „Před deseti nebo dvanácti lety jsem si prohlížela fotografie nálezů a bylo mi jasné, že se více podobají šimpanzi než jakémukoli homininu," řekla titulu New Scientist paleontoložka Madelaine Böhmeová z Tübingenské univerzity, jež se žádné ze zmíněných studií neúčastnila. 

Macchiarelliho tým zastává hypotézu, že Sahelský člověk představoval předka linie, jež se dále nerozvíjela. Zkrátka pocházel z nějakého rodu primátů, jenž později vyhynul.

Vědci se domnívali, že se jedná o našeho dosud nejstaršího známého předka. Podle nových výzkumů ale Sahelský člověk do lidského rodokmenu nepatří.Zdroj: Profimedia

Zdroje: humanorigins.si.edu, www.denik.cz, www.osel.cz