Počátkem 30. let založila Katharina Schmidt v bohaté berlínské čtvrti luxusní nevěstinec, známý pod názvem Salon Kitty. Jeho služby si oblíbila jak německá smetánka, tak pohlaváři nacistické strany. Katharina však měla jedno tajemství: část zisku pravidelně zasílala do banky v Anglii na pomoc německým utečencům. Když se to provalilo, Katharina podnik zavřela a pokusila se odcestovat do zahraničí. Na nizozemské hranici ji gestapo zatklo a odvleklo zpátky do Berlína.

Katharina dostala na výběr: buď bude spolupracovat s nacisty, nebo půjde do koncentračního tábora. Vybrala si první možnost.

Salon Kitty se znovu otevřel, tentokrát už obohacen o dvacet speciálních dívek, které měly obsluhovat jen vybrané klienty. Kromě poskytnutí erotických služeb s nimi konverzovaly o politických tématech a snažily se vyzvědět, jak dotyční vysoce postavení muži skutečně smýšlí o svém vůdci.

S nápadem využít prostitutky k výzvědným účelům přišel tehdejší generál SS Reinhard Heydrich. Ve spolupráci s hlavou špionážní služby Walterem Schellenbergem zavedl do pokojů nevěstince odposlouchávací zařízení, jejichž nahrávky se tajně analyzovaly ve sklepě. Sám Heydrich často chodil do salónu na "inspekci", v době jeho návštěv se nicméně odposlechy vypínaly.

Celý projekt skončil v roce 1942 poté, co budovu nevěstince srovnaly se zemí britské bomby. Katharina Schmidt ve své činnosti pokračovala nadále v jiné čtvrti, nacisté už ale o další spolupráci neměli zájem.

Kompromitující nahrávky se sice nedochovaly, ale předpokládá se, že nacistickému vedení moc informací stejně nepřinesly. Jen Mussoliniho zeť Galeazzo Ciano pronesl na adresu Hitlera pár nevybíravých výrazů a ministr propagandy Josef Goebbels požádal dívky o lesbické hrátky, i když homosexualitu nacisté nepřipouštěli. Velkým zklamáním byl naopak generál SS Sepp Dietrich, který si zaplatil orgie se všemi dvaceti dívkami najednou, aniž by přitom pronesl jediné slovo o politice.

Zvláštní příběh 2. světové války se stal námětem pro eroticky laděný film Salon Kitty, jenž v roce 1976 uvedl do kin italský režisér Tinto Brass.