Wilhelm Henning kopal, co mu síly stačily. Již objevil pazourkové čepele, lastury mušlí, zbytky srnčí zvěře a kly divočáka. Ty obklopovaly kosti dospělého člověka usazeného v mělké jámě. „Pospěš si, příkop musíme ještě dnes zasypat,” zabručel stavbyvedoucí a zapálil si cigaretu. Badatel byl v takovém stresu, že málem přehlédl drobnou lebku, která patřila maximálně ročnímu dítěti. Rychle její polohu zakreslil do plánku a pokračoval v práci.
Slunce se již sklánělo k obzoru, když zkonstatoval, že skončil. V krabicích se vršily předměty, jež se daly označit za vzácné. Od srnčího paroží, sloužící jako ozdoba hlavy, po leštěnou kamennou sekeru. Komu patřily, to Henning netušil.
Šamanovo tajemství
Později se o nálezu dozvěděl státní orgán pro kulturní politiku a dohled nacistické strany, který měl jedno důležité poslání. Potvrdit, že německá „rasa“ byla v severní Evropě po tisíce let. Jeho úředníci ale neměli zájem zahájit vykopávky a hrob důkladně prozkoumat. Po rychlé poradě prohlásili, že ostatky patří neolitickému farmáři, jenž byl určitě plavovlasý a modrooký.
Po druhé světové válce se na kostru a pohřební výbavu „jednoho z prvních Árijců” zapomnělo. Teprve koncem 70. let 20. století vědci odhalili, že v hrobě byla uložena žena, žijící před 9000 lety. „Nad nacistickým omylem jsme se upřímně zasmáli,” říká ředitel Státního muzea pravěku Harald Meller. Odborníky však čekalo ještě větší překvapení.
Necelých 90 let po prvním objevu se archeologové rozhodli, že pozůstatky a místo jejich nálezu pečlivě prozkoumají. Pracovali důkladně a využili nejmodernější metody od genetické analýzy a magnetické rezonance po chemické testy. Podařilo se jim objevit další kosti, nástroje a obětiny.
Nádherná tmavovláska
Žena byla pohřebená v sedě. Obklopovaly ji hroty šípů, kosti jelena a jeřába, jež měly dírku. Objev tří želvích krunýřů naznačoval, že sloužily jako chrastítka. Studium její kostry odhalilo, že měla zdeformované dva krční obratle, čímž byly její krevní cévy zúžené.
Odborníci navrhli, že v každodenním životě mohla po těle pociťovat mravenčení. Zároveň se dá předpokládat, že trpěla sluchovými a zrakovými halucinacemi. Navíc, v případě, že by zaklonila hlavu, průtok krve do mozku byl dočasně zastaven. Mohla si tak doslova na povel přivodit stav, známý jako nystagmus, tedy nekontrolovatelný pohyb oční bulvy. Toto její postižení ji s největší pravděpodobností zaručilo pozici šamanky.
Analýza DNA odhalila, že žena zemřela mezi 25 a 30 rokem. Měla snědou pleť, tmavé vlasy a modré oči. Dítě, které s ní bylo pohřbeno, byl chlapec. Nejednalo se však o jejího syna, ale o vzdáleného příbuzného z matčiny strany. Do jejího hrobu byl uložen až dlouho po její smrti. Z jakého důvodu, je stále předmětem zkoumání. Zároveň bylo potvrzeno, že šamanka podlehla rozsáhlé infekci zubů a čelisti.
Zdroje: www.earthlymission.com, www.dw.com, www.archaeology.org
Sledujte nás v Google Zprávách