Šamani a šamanky
Už od dob paleolitických lovců a sběračů a později v mnoha světových kulturách byl šaman jako prostředník komunikace mezi dvěma světy – živých a mrtvých ve své komunitě uctívaný a zaujímal významné místo. Mnohde byl považovaný za léčitele, věštce i průvodce do světa bohů nebo duchů. Věřilo se, že dokázal opustit své tělo a vydat se do jiných světů nebo se vtělit do zvířete.
Šamanem komunity byl v naprosté většině člověk, který buď šamanismus zdědil či převzal a byl do něho zasvěcený zkušeným předchůdcem. Nebo byl „vyvolený“ duchy. Ten, který se jím prohlásil sám, se velké úcty příliš netěšil. V každém případě musel být i tak schopný uvést se nějakým způsobem do transu. Svého následníka ho to mohl naučit starý šaman, ten vyvolený duchy nesjpíš trpěl nějakou duševní či tělesnou poruchou, nemocí, která mu způsobovala fyzické utrpení nebo si jí prošel a zotavil se z ní, či zažil agonii. Právě díky tomu byl schopný ponořit se do stavu hlubokého mystického pohroužení, a tak vnímat vnější svět citlivěji a jinak než zdravý člověk.
Někteří skeptici můžou namítnout, že šamanům mohla pomáhat přenést se do jiných světů znalost „kouzelných“, lépe řečeno halucinogenních bylinek nebo houbiček. Možná. Kromě jiných, i nález ostatků německé šamanky ale potvrdil, že šamani byli skutečně odlišní a byli schopní uvést se do stavu změny vědomí.
Obrázek šamanky z německého Bad Dürrenbergu
Pod červenou hlínou
Na zcela neobvyklý a ojedinělý hrob s červenou zeminou z doby před více než 8 500 lety narazili dělníci při pokládání potrubí, které mělo zásobovat vodou lázeňskou fontánu. Nález oznámili místnímu učiteli, který se spojil s archeologem Wilhelmem Henningem z Halle. Ten se z místa snažil co nejrychleji zachránit co se dalo, než bude výkop zasypaný. Posbíral křemenné čepele, sekyru, mušle, paroží srnců, kly divokých prasat… A hlavně lidské kosti. Pořídil i přesný a detailní náčrtek hrobu.
Žena byla pohřbená v neobvyklém hrobě s červenou zeminou
Původně se archeologové domnívali, že jde o hrob neolitického zemědělce. Mýlili se…
Jedinečný a ojedinělý
Nestává se, že by byly vykopávky z pravěku zneužité k politickým účelům. Vzhledem k době nálezu ho v duchu nacistické propagandy o původních světlovlasých modrookých Árijcích někteří archeologové poplatní té době označili za pozůstatky „bílého člověka z neolitu“ a za důkaz, že „německá rasa“ žila na území Německa tisíce let.
Kosti a hrobové předměty byly poprvé podrobněji zkoumané až v 50. letech. Dle tvaru pánve a dalších kostí se archeologové (správně) domnívali, že ostatky můžou patřit ženě. Mezi předměty z hrobu, kromě již výše zmíněných, byly desítky dalších artefaktů jako kančí zuby, želví krunýře a pozůstatky ptačích per, ale i hroty šípů, nástrojů k malování a zvířecích ostatků. Nejen toto bohaté hrobové vybavení, ale i červená hlína, která byla v té době určená jen pro jedince vysokého postavení naznačovaly, že měla žena výjimečné postavení.
Následující video ukazuje rekonstrukci tváře šamanky:
V plné kráse
V průběhu dalších desetiletí se badatelé k tomuto významnému nálezu opakovaně vraceli. Věděli, že více o této ženě a jejím životě můžou prozradit kosti.
Žena mohla být v době úmrtí stará 25 až 30 let a byla dobře živená. Byla pohřbená v jakémsi lůžku a v sedě, mezi kostmi byla i malá lebka dítěte ve věku půl až jeden rok. Z opotřebení zubů a značného poškození horní čelisti ženy vědci usoudili, že trpěla nějakou zubní infekcí, kterou nejspíš při kojení přenesla na své dítě. A ta mohla být příčinou jejich úmrtí.
Srnčí paroží bylo součástí čelenky, kančí kly a zuby nosila jako náhrdelník
Zkoumání lebky a obratlů pak přineslo další překvapivý nález. Při analýzách se zjistilo, že měla poškozenou spodní část lebky a deformované horní krční obratle, které tlačily cévy. Mohla tak mít neustálý pocit mravenčení v celém těle a sluchové i zrakové halucinace. Domnívají se, že mohla trpět či si přivodit tzv. nystagmus, což je nekontrolovatelný a trhavý pohyb očí ze strany na stranu, nahoru a dolů nebo dokola. A v určitém záklonu hlavy si dokázala přiškrtit cévu natolik, že si účinně změnila i stav vědomí tím, že se jí zpomalil nebo dokonce dočasně zastavil krevní oběh.
Právě to jí naprosto odlišovalo od komunity, předurčilo ji k poslání šamanky a dalo jí význačné postavení. Potvrzuje to tak předpoklad, že šamani opravdu měli nějakou „odchylku“, která je činila výjimečnými.
Následující video ukazuje nález v muzeu i s podrobným popisem:
Skutečná šamanka
To, že tato žena byla skutečně šamanka svědčí i hrobové předměty. Srnčí paroží nalezené dle nákresu u lebky bylo částí čelenky, kterou nosila, provrtané kančí kly a zuby nejspíš nosila jako náhrdelník. Kosti mnoha různých zvířat a ptáků nebyly jen „potravou“ na cestu do posmrtného života, ale symbolem zvířat, do kterých se šamanka dokázala vtělit.
Tento nález patří mezi nejstarší a nejvýznamnější nejen v Německu, ale i Evropě. Své jedinečné a stálé místo má ve Státním muzeu pravěku v Halle.
Její tvář zrekonstruovala umělá inteligence.
Zdroje: bylinetimes.com, www.archaeology.org, www.landesmuseum-vorgeschichte.de
