Šambala je zemí tisíce jmen
Šambala znamená v sanskrtu "místo míru" nebo "místo ticha". O tomto mýtickém ráji hovoří starověké texty, které spojuje idea, že je to země, kde mohou žít pouze lidé čistého srdce, vládne tam láska a moudrost a lidé jsou zde imunní vůči utrpení, nouzi nebo stáří.
Kromě názvu Šambala se pozemskému ráji říká rovněž Zakázaná země, Země bílých vod, Země zářivých duchů, Země živého ohně, Země živých bohů a Země zázraků. Navíc hinduisté ji nazývají Árjávarta ("Země hodných"), Číňané Hsi Tien (Západní ráj) a ruským starousedlíkům je známa jako Bělověž. Nejznámější je ale i nejrozšířenější název Šambala. Západní kultury označují Šambalu slovy El Dorado nebo Šangri La, ale i pro ně se jedná o mytologickou říši. Proroctví pak uvádějí, že v Šambale bude vládnout 32 králů a každý z nich bude u moci 100 let. Postupně s jejich vládou se budou zhoršovat podmínky ve vnějším světě, který se bude stávat stále více materialistický.
Text, v němž se o Šambale poprvé obšírně hovoří, je Kálačakra, která označuje komplexní a pokročilé esoterické učení a praxi v tibetském buddhismu. Buddha Šákjamuni údajně učil Kálačakru na žádost krále Suchandry ze Šambhaly.
Na video se podívejte zde:
Země, kam se všichni snad jednou dostaneme
Spásný mýtus o Šambale, mýtické zemi severního buddhismu a pozemském ráji, je rozšířen mezi tibetskými stoupenci. Ti většinou věří, že v budoucnosti se svět zaplete do sítě neustálých válek a bojů a říše zla nakonec zvítězí. A právě v tom okamžiku království Šambala porazí vládce zla a zbaví lidstvo pozemské formy tyranie. Ti, kdo se zúčastní obřadu zmocnění Kálačakry, se nakonec znovu narodí v Šambale. Ráje na zemi pak bude dosaženo až po vítězství nad kacíři a nepřáteli Buddhova učení.
Velmi zajímavé je, že vnější význam chápe Šambhalu jako existenci fyzického místa, ačkoli pouze jedinci s příslušnou karmou ji mohou dosáhnout a zažít. Šambaly lze však dosáhnout i z pohledu vlastního těla a mysli a během meditační praxe. Tyto dva typy symbolických vysvětlení se obvykle předávají ústně z učitele na studenta.
Krajina Shambhala Shangri La při západu slunce ilustrace
Šambala není obyčejná země
„Ačkoli ti, kdo mají zvláštní příslušnost, se tam mohou díky svému karmickému spojení skutečně dostat, přesto se nejedná o fyzické místo, které bychom mohli skutečně nalézt. Můžeme pouze říci, že je to čistá země, čistá země v lidské říši. A pokud člověk nemá zásluhy a skutečné karmické spojení, nemůže tam skutečně dorazit,“ řekl 14. dalajlama během zasvěcení do Kálačakry v Bódhgaji v roce 1985. Podle něj Šambhala není obyčejná země.
Kromě mnoha proroctví ale existují i očitá svědectví lidí, kteří se údajně setkali ze záhadnými muži, jejichž stopy vedou k Šambale.
Výpravy a pátrání po Šambale v reálném životě
V průběhu mnoha staletí se badatelé a hledači duchovní moudrosti vydávali na výpravy a pátrání po bájném ráji Šambaly. Mnozí se dokonce nechali slyšet, že se tam dostali, ale žádné důkazy o její existenci nemáme. Stejně tak nikdo nebyl schopen určit její fyzickou polohu na mapě. Většina z odkazů ale směřuje do hornatých oblastí Eurasie. V úvahu připadají místa jako indické Paňdžábu nebo Himáčalpradéš, jižní Sibiř, anebo hora Bělucha.
Moderní buddhističtí učenci však dospěli k závěru, že Šambhala se nachází ve vyšších polohách Himálaje v oblasti, která se dnes nazývá pohoří Dhauladhar v okolí Mcleodganj. Legendy označují za vstup do Šambhaly místo v odlehlém opuštěném klášteře v Tibetu, které je střeženo strážci Šambhaly.
Další informace zjistíte zde:
Rychlí strážci Šambaly?
Je možné, že cestovatelé v Tibetu skutečně spatřili muže ze Šambaly?
Šambala by měla být velmi dobře chráněná a ti, kteří se tam pokoušejí dostat a nejsou tam chtěni, jsou pohlceni trhlinami nebo zachyceni lavinami. Dostat se tam mohou jen ti, kdo jsou zasvěceni do učení Kálačakry.
Jenže v oblasti, kam se občas dostanou i turisté, byla zaznamenána podivná pozorování. Tibeťané věří, že zemi střeží bytosti s nadlidskými schopnostmi.
Na počátku 20. století vyšel v indických novinách Statesman článek o britském majorovi, který při táboření v Himálaji spatřil velmi vysokého, lehce oděného muže s dlouhými vlasy. Muž nevěděl, že jej někdo pozoruje, skočil ze svislého svahu a zmizel. Zatímco major byl v naprostém šoku, Tibeťané, s nimiž tábořil, se vůbec nepodivili. Naopak mu klidně vysvětlili, že viděl jednoho ze sněžných mužů, kteří střeží posvátnou zemi.
Další, podrobnější zprávu o těchto strážcích podala Alexandra David-Neelová, badatelka, která v Tibetu strávila 14 let. Ta při cestě Himálajem spatřila muže pohybujícího se neobyčejnou rychlostí a popsala ho takto: "Zřetelně jsem viděla jeho naprosto klidnou netečnou tvář a široce otevřené oči s pohledem upřeným na nějaký neviditelný vzdálený objekt, který se nacházel kdesi vysoko v prostoru.
Strážci se pohybují mezi lidmi
Podle obou svědectví je zřejmé, že podivní muži se pohybují mezi námi. Jak vypověděla David-Neelová, „zdálo se, že se oživuje ze země a postupuje skokem. Vypadalo to, jako by byl obdařen pružností míče a odrazil se pokaždé, když se jeho nohy dotkly země. Jeho kroky měly pravidelnost kyvadla."
Tibetské texty obsahující zřejmě historická fakta o Šambale, jako jsou jména a data jejích králů a záznamy o odpovídajících událostech, k nimž došlo ve vnějším světě, dávají Tibeťanům další důvod věřit, že království existuje, což podporuje i současný status světa.
I přesto je pro člověka s materiálním smýšlením téměř nemožné připustit si existenci paralelního světa, proto je na Šambalu často nahlíženo buď v čistě fyzické, nebo v čistě symbolické, abstraktní rovině.
Zdroje:
www.ancient-origins.net, www.jogin.cz, tibetanbuddhistencyclopedia.com
