Nejprve je třeba vysvětlit, co vlastně byli tito "samurajové" zač a co vůbec na Filipínách pohledávali. Japonsko je sem oficiálně rozhodně nevyslalo. Šlo o hordu pirátů, zlákaných vidinou zlata a stříbra, se kterým na ostrovech čile obchodovali španělští kolonizátoři. Původně se v jejich řadách vyskytovali převážně tzv. róninové, tedy samurajové, kteří ztratili přízeň svého pána nebo je ze služby vyvázala jeho smrt, ale postupem času se k nim přidávaly i různé zločinecké živly z Číny a Koreje. Šlo tedy spíš o směsici banditů různého původu a národností, které spojovala touha po pokladech, než o samuraje v pravém slova smyslu.
Nejen vojáci jsou vždy připraveni
Dokud u filipínských břehů sem tam zakotvila jedna pirátská loď, Španělé si s ní lehce poradili. V červnu roku 1582 se ale u provincie Cagayán vynořila celá flotila s tisícovkou lupičů a kolonizátoři uznali, že tentokrát už mají problém. Odrazit tolik nepřátel vyžadovalo organizovanou akci a jejím vedením byl pověřen kapitán Juan de Carrión.
Vojáků mu velitelé moc neposlali, oficiálně jich mělo být jen čtyřicet. Na druhé straně ale využil i námořníky a místní obyvatele, kteří se neváhali do akce zapojit, aby ochránili svůj majetek. Nezapomínejme, že čtyřicítka vojáků představovala jen posilu - Španělé na Filipínách už byli na piráty nějaký ten pátek zvyklí a úspěšně se jejich útokům bránili i bez armády. Jak je to možné? Vysvětlení je prosté: pokud jste se v 16. století chtěli plavit po moři s lodí plnou cenných kovů, kromě znalosti matematiky a základů ekonomie jste potřebovali také umět střílet. Doba byla divoká a zloději číhali na každém kroku.
Španělské obchodní lodě bývaly vybaveny děly.
Chytřejší taktika i lepší zbraně
Kolik mužů se tedy ve skutečnosti róninským samurajům a jejich komplicům postavilo, není jasné a už to nikdo nespočítá. Verzi o obrovské pirátské přesile navíc nabourává fakt, že Španělé nebojovali se všemi piráty najednou, ale utkali se s nimi v sérii několika bitev. Jakmile spatřili jednu loď, poslali ji ke dnu výstřelem z děla a tak to šlo dále, až se dostali na řeku Cagayán, kde našli další početnou skupinu pirátů. Boje se nakonec přesunuly na pevninu a zde už musíme kapitána Carrióna pochválit za skvělou strategii. Jeho muži se ukryli do zákopů, odkud piráty ostřelovali mušketami tak dlouho, dokud jim nedošla munice. Zbytek nepřátel pak dorazili zbraněmi klasickými.
Róninští samurajové byli samozřejmě v nevýhodě, co se týkalo výzbroje. Dobové prameny sice zmiňují, že používali střelné zbraně, ale vesměs šlo o zastaralé typy s krátkým dostřelem. Pyšnili se brněním, avšak zrovna na moři jim plátová zbroj nejlepší službu neprokázala - po pádu do vody je rovnou stáhla ke dnu.
Zkušenější a lépe vyzbrojení Španělé tedy měli pro vítězství všechny předpoklady. A rozhodně jich nebylo jenom čtyřicet.
