Pro ženy platila samozřejmě stejná pravidla jako pro muže. "Onna-bugeisha", což doslova znamená "žena bojovnice", byla samurajka vycvičená v bojových uměních a strategii. Tyto ženy neohroženě bojovaly po boku samurajů na obranu svých domovů, rodin a cti. Navíc často jejich nepřítele odzbrojovala jejich až nadpozemská krása.

Samurajky ze všech společenských vrstev

Samurajky Onna-bugejša patřily k buši, neboli šlechtické třídě feudálních japonských válečníků, která existovala dlouho předtím, než se začal používat termín samuraj. Většinou se jednalo o ženy s vyšších vrstev, které byly vycvičeny ve válečném umění a používání naginaty, především k obraně sebe a svých domovů.

Ale vyšší vrstva nebyla nutností – rodinné zázemí samurajek sahá napříč všemi společenskými vrstvami od šlechtičen až po rolnice. Byly motivovány náboženským přesvědčením, politikou, a hrdě bojovaly po boku svých mužů. Očekávalo se od nich, že v případě ohrožení se zachovají jako samurajové, budou bojovat až do konce a zemřou se ctí se zbraní v ruce.

Co je naginata?

Samurajky si nijak nezadaly se svými mužskými protějšky. Navíc byly i mezi lidmi stejně uznávané a měly své specifické zbraně. Tou hlavní byla naginata, speciálně navržená právě pro japonské bojovnice. Jednalo se o univerzální, konvenční tyčovou dýku se zahnutou čepelí na konci. Naginata je složena z dřevěného ratiště a čepele na jeho konci; je podobná čínskému Guan dao nebo evropské halapartně či tzv. kůse. Obvykle měla naginata mezi čepelí a ratištěm i záštitu podobnou záštitě meče – cuba. Její délka umožňovala onna-bugeishám lepší rovnováhu, protože byly malého vzrůstu, jak platí pro Japonky obecně. Naginata je s ženami v moderním Japonsku spojovaná dodnes, a skutečně se jednalo o zbraň více používanou ženami než muži. Naproti tomu v Evropě a v Austrálii je boj s naginatou praktikován zejména muži. Umění boje s naginatou se nazývá naginatadžucu.

Během mírových let období Edo se naginata stala symbolem postavení a často tvořila součást věna šlechtických žen. Později v se zase stala populární jako bojové umění pro ženy a vzniklo a dodnes funguje mnoho škol zaměřených na používání naginaty.

Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Samurajská královna

Zajímavé je, že jednou z prvních samurajek byla císařovna Jingū (169-269), jež je označována za jednu z prvních bojovnic v dějinách Japonska. Ta se sama po smrti svého manžela ujala trůnu a osobně vedla invazi do Silly, dnešní Koreje. Výpravu vyhrála, aniž by byla prolita jediná kapka krve. Stala se velmi obávanou samurajkou, která se vymykala všem společenským normám své doby. Traduje se o ní dokonce historka, že když byla těhotná, ovázala a stáhla si břicho, oblékla mužské šaty a vyrazila do boje. Po vítězné výpravě vládla Japonsku dalších 70 let až do svých sta.

Tomoe Gozen

Jinou obávanou, neuvěřitelně nádhernou a slavnou samurajkou byla Tomoe Gozen (gozen = dáma). Ovládla skvěle lukostřelbu, jízdu na koni, a dokonce i umění katany. V Japonsku se proslavila v období války Genpei (1180-85) mezi soupeřícími samurajskými dynastiemi Minamoto a Taira. Tomoe Gozen byla známá jako jedna z mála bojovnic ovládajících útočný boj onna-muša. Na bitevním poli ji uznávali i muži a těšila se velkému respektu. Roku 1184 vedla 300 samurajů do kruté bitvy proti 2 000 bojovníků klanu Taira a byla jednou z pěti, kteří přežili.

Ženy tvořily početnou číst samurajů

Překvapivé je, že nejen že samurajky byly běžné, ale dokonce tvořily i velmi početnou číst samurajské třídy. Chránily vesnice a otevíraly školy po celém japonském císařství, kde cvičily mladé ženy v bojových uměních a vojenské strategii. I přesto však historické prameny nabízejí jen málo zpráv o onna-bugejše. Je to proto, že tradiční role japonské šlechtičny byla omezena na roli ženy v domácnosti a manželky. Prameny však ukázaly, že japonské ženy často bojovaly i v bitvách: například pozůstatky obětí z bitvy u Senbon Matsubaru v roce 1580 ukázaly, že 35 ze 105 těl byly ženy.

Postavení samurajských žen se s příchodem období Edo na počátku 17. století změnilo. Přestože i nadále bojovaly v bitvách, jejich postavení se značně snížilo. Mnozí samurajové je začali považovat pouze za nositelky dětí a jako společnice ve válce je odmítali. Ženy se dokonce nesměly pohybovat bez mužského doprovodu. Jejich sny o úspěchu a moci postupně nahradila tichá, pasivní, civilní poslušnost.

Největší podíl na tom, že samurajové jsou ztotožňováni jen s muži, mají ale západní interpretace japonských dějin. Kvůli nim zbytek světa převzal představu, že samurajští bojovníci jsou pouze muži. Hrdinské výpravy samurajek onna-bugejš pak byly pohřbeny na a japonské ženy začaly být zobrazovány jako submisivní a podřízené, oděné do kimona a pevně svázaného obi.

Zdroje: www.worldspirituality.org, cs.wikipedia.org/wiki/Naginata, cs.wikipedia.org, www.worldspirituality.org, www.military-history.org, www.thoughtco.com, www.muzivcesku.cz