Psal se rok 1929. Místní farmář se svými pomocníky kopal zavlažovací příkop. Byla to náročná a nudná práce. Do té doby, než muži narazili na skrýš nefritových relikvií. Ihned pochopili, že se jedná o velkou vzácnost. Artefakty proto společně posbírali a rozprodali. 

O tři roky později se informace o objevu dostala k anglikánskému misionáři a nadšenci do historie Vyvyanu Donnithornemu, který se s místním soudcem a profesorem geologie rozhodl pozemek navštívit, vyfotografovat a změřit. Jakmile získali také pár kousků z pokladu, své poznatky poslali do muzea na West China Union University. Jeho ředitel v roce 1934 zorganizoval první archeologický průzkum. Nic zajímavého se však nenašlo. Na místo se proto zapomnělo.

Poklady Sanxingdui

V roce 1986 ale místní dělníci náhodou vykopali nové jámy. Obsahovaly tisíce zlatých, bronzových, nefritových a keramických artefaktů. Zvláštní bylo, že byly rozbité a spálené. Další skrýš byla odhalená o měsíc později. Byly v ní uložené sochy lidí a zvířat, jako draci, hadi a ptáci. Nefritové zbraně, velké množství šperků ze slonoviny a především zlaté masky. Badatelé byli ohromeni. Dívali se na umělecký styl, jenž byl v čínské historii zcela jedinečný.

Kdo památky vytvořil a kam se zruční řemeslníci poděli? To byla otázka, nad kterou odborníci přemýšleli ve dne i v noci. O objevu se mluvilo po celém světě. Podle Britského muzea byl dokonce významnější než nález terakotové armády v Xi'anu. 

Průzkum se rozběhl tzv. na plné obrátky. Místo toho, aby přinášel odpovědi, vyvolával další spekulace. Příběh starověké kultury se však pomalu, ale jistě dařilo skládat. Historici jsou přesvědčeni, že propracované předměty vytvořili lidé z civilizace Sanxingdui, která byla součástí království Shu přibližně od roku 1700 př. n. l. do roku 1200 př. n. l. Podle dochovaných kronik bylo založené králem Cancongem. Panovník je popsaný jako „muž s vyčnívajícíma očima”, což je rys, jenž se nachází na mnoha maskách a postavách Sanxingdui.

Postupně se ukázalo, že jámy byly součástí rozsáhlého města, které bylo obklopené kanály. Byly využívané pro zavlažování, vnitrozemskou plavbu, obranu, ale také regulaci povodní. Metropole byla rozdělená na obytné, průmyslové a náboženské čtvrtě. Zajímavostí je, že toto místo je zcela jedinečné. Někteří badatelé proto navrhují, že Sanxingdui mohla být samostatná, nezávislá kultura, jež se vyvíjela izolovaně. Jiní naznačují, že oblast mohla být obchodním centrem, kde se scházeli ti nejzručnější řemeslníci a umělci.

Kam se poděla?

Kolem roku 1200 před naším letopočtem byla ale obec náhle opuštěná. Civilizace Sanxingdui za sebou zanechala jen zakopané poklady. Proč? Odpověď by mohla nabízet jiná starověká osada jménem Jinsha nedaleko Čcheng-tu. V roce 2000 zde archeologové našli zlatou korunu s vyrytými symboly ryb, šípů a ptáků. Byly nápadně podobné těm, které byly objevené v Sanxingdui. Vede to k domněnce, že lidé se jednoduše přestěhovali.

Zbývalo jen odhalit, z jakého důvodu. „V roce 1099 př. n. l. zaznamenali starověcí spisovatelé zemětřesení v provincii Shaanxi,” říká výzkumník říčních věd na Tsinghua University v Chengdu v Číně Niannian Fan. „I přestože je toto místo od Sanxingdui vzdálené zhruba 400 kilometrů, mohlo ho zasáhnout. Navíc, geologické sedimenty naznačují, že přesně v té době došlo k masivním záplavám. Zmiňuje je i Kronika králů Shu, v níž se píše, že sesuv půdy přehradil řeku a přesměroval její tok.”

Zdroj: Youtube

Jak se ukázalo, starověcí kronikáři měli pravdu. Odborníci našli stopy vysoko v horách v hluboké a široké rokli Yanmen, asi 3 800 metrů nad mořem. Současná řeka protíná údolí, které vyhloubily ledovce. Kus ledovcové eroze však v jednom úseku chybí. To naznačuje, že zemětřesení vyvolalo lavinu, jež ji zničilo. „I když je toto vysvětlení možné, stále neodpovídá na základní otázku: Co lidi motivovalo, aby svou kulturu pohřbili v osmi jámách? A proč se jejich vyspělost nepromítla i v městu Jisha?” ptá se geolog a prezident Bowersova muzea v Santa Ana v Kalifornii Peter Keller.

Zdroje: www.businessinsider.com, www.livescience.com, www.sixthtone.com