V roce 1938 v nacistickém Německu tým vědců objevil smrtící toxickou látku, jež během několika málo minut dokáže usmrtit člověka. Pojmenování sarin je na počest vědátorů Schradera, Ambrose, Gerhard Rittera a vond der Lindea.
Smrti ihned na dosah
Fašisté měli v rukou mocnou zbraň, přesto ji nikdy nepoužili. Proč? Totiž těsně po objevení byl chemický vzorec sarinu předán k výrobě. Druhá světová válka ovšem skončila dřív, než se dostavěly továrny pro masovou výrobu, a tak se Němcům podařilo vyrobit "pouze" něco mezi 500 kilogramy až 10 tunami sarinu. Materiál byl zabaven a zničen.
Člověk se otráví vdechnutím, ale i přes kůži. Sarin postihuje centrální nervovou soustavu, příznaky otravy se projeví během několika vteřin. Oběti se zúží zorničky a pocítí tlak v očích, následuje kašel, bolehlav, zvracení, škubání končetin a těžké dýchací potíže. Pokud není člověku dostatečně rychle podán lék, umírá v ukrutných bolestech na obrnu dýchacích cest a zástavu srdce. Přeživší sarinového útoku mohou trpět doživotními následky.
Nejznámější útoky sarinem
První výraznější útok touto nervově paralytickou chemickou zbraní se odehrál 16. března 1988 v irácké Halabdži. Vojska Saddáma Husajna svrhli na město osídlené Kurdy chemické bomby, v útrobách některých byl kromě yperitu a jiných plynů i sarin. Na místě zemřelo až 5 000 kurdských občanů, většina civilisté.
Japonské náboženská sekta Óm šinrikjó (Aleph) spáchala 20. března 1995 v tokijském metru pomocí sarinu teroristický útok Vypuštění nervového plynu do souprav metra si vyžádalo 12 obětí a 5 000 zraněných.
V posledních letech se o smrtícím sarinu mluvilo ve spojitosti se syrskou občanskou válkou v roce 2013. Více než 350 litrů sarinu bylo použito proti tisícům civilistům a podle ošetřujících Lékařů bez hranic podlehlo otravě na 350 lidí.