Šarivari: Středověký trest za nevěru. Nekončil smrtí, zažít byste ho nechtěli

Lenka Samuely | 25. 5. 2022

Někdy mělo podobu hlučné veselice, jindy šlo o masovou šikanu. Středověký zvyk šarivari si dával za úkol potrestat každého, kdo se vymykal „normálu". Jak sousedské vynucování dodržování společenských standardů vypadalo?

Bouchání do hrnců, zvonění na zvonce, ryčná hudba, ale především skupinové ponižování oběti. Tou mohl být kdokoli. Většinou se ale skrze šarivari kontroloval manželský život sousedů. Obec tak prostřednictvím krutého zvyku dávala najevo, že ji připadá divné, když páry neměly děti, vdovy se vdaly moc brzy, nebo si vzaly mladšího muže. Trestána byla také nevěra.

Řecký oheň: Nejstrašnější zbraň starověku. Vědci dodnes nechápou, jak fungovala
Magazín

Řecký oheň: Nejstrašnější zbraň starověku. Vědci dodnes nechápou, jak fungovala

Častějšími obětmi šarivari byli muži, jež se nechali od ženy zbít či snášeli její lamentování. Trest se odehrával pod záštitou patriarchátu. Kdo si nedokázal vydobýt roli pána domu, ten mohl očekávat, že ho komunita uprostřed dne vytáhne na ulici a dá mu najevo, že se jí to nelíbí.

Šarivari

Název šarivari je odvozen z latinského caribaria a řeckého karébaria. V doslovném překladu to znamená „těžkou hlavu“ či „kocovinu“. Stejného původu je patrně i české slovo „kravál“. Svůj původ má ve Francii, kdy bylo nejdřív součástí svateb. Později se z něj vyvinul nástroj kolektivního trestání drobnějších přečinů.

Podoba trestu se lišila dle kraje. Jako první ho praktikovala vyšší společenská vrstva. Ve 14. století si ho přisvojili poddaní, kdy doplňovalo oficiální spravedlnost. Bylo vyvrcholením vysokých nároků na komunitní normy, kdy osobní životy byly kontrolovány celou obcí. Lidé ceremonii využívali především k tomu, aby si vyřídili účty se sousedy nebo partnery.

Lidstvu zbývá sto let, varoval vědec. Vymře jako obyvatelé Velikonočního ostrova
Magazín

Lidstvu zbývá sto let, varoval vědec. Vymře jako obyvatelé Velikonočního ostrova

Někde se šarivari konalo během roku, jindy se pořádalo v období svátků a oslav. Provinilec byl buď přítomný osobně, někdy se najal a zaplatil náhradník nebo se vytvořil hadrový panák. Osoba pak byla posazena na židli, na osla nebo na dřevěné bidlo a nošena ulicemi. Lidé vykřikovali, čím se provinila, bouchali do nádobí a pískali na píšťaly. Cílem bylo vytvořit co nejnevábnější zvuk.

Krutý trest

Dalším bodem šarivari bylo zinscenované soudní přelíčení. Při němž herci předvedli ostudné chování, po kterém následovalo vynesení trestu. Procesí ukončovalo výkupné, kdy oběť sousedům darovala peníze nebo jim zaplatila pití v hospodě. Veřejné zostuzení mělo často kruté následky. Nezřídka kdy končilo sebevraždou oběti nebo dokonce vraždou.

Zdroj: Youtube

V roce 1668 byl ve francouzském Lyonu zaznamenán tragický případ ženy, jež se vdala za mladšího muže. Veřejné zesměšňování proběhlo dokonce dvakrát. Nakonec rozvášněný dav jejího manžela ubil. V 18. století už bylo veřejné umravňování bez kontroly úřadů nežádoucí. Nejdřív tak šarivari vymizelo z měst, později i z vesnic. Někde se ale udrželo až do první poloviny 19. století. V různých krajích také změnilo svou podobu a stalo se součástí masopustu. Skladatelé francouzské barokní tradice později pojmem šarivari označovali „venkovské“ nebo „pastorační“ dílo.

Zdroj:

www.idnes.cz, www.epochaplus.cz

Tagy Francie Lyon Masopust