Donucovací prostředky tajné iránské policie SAVAK: Pečící trouba a horký stůl

Účastníci meditací končí na mučicích nástrojích.

Účastníci meditací končí na mučicích nástrojích.

Foto: Pixabay.com

Při vyřčení slov „násilná tajná policie“ se většině z nás pravděpodobně vybaví nacistické gestapo. Jednou z tajných bezpečnostních složek státu, která vzbuzovala strach u nevinných občanů, byla také íránská organizace SAVAK. Odpůrce režimu krutě mučila a popravovala.

Oficiální název bezpečnostní složky SAVAK zněl „Národní organizace pro bezpečnost a zpravodajství“. Ve skutečnosti to však byla tajná íránská policie podporovaná americkou vládou. Působila v letech 1957 – 1979 a během této doby dokázali její členové zabít přibližně 6000 lidí. Plénum obětí bylo široké, mučeni byli intelektuálové ze střední společenské vrstvy, duchovní nepřátelé režimu či členové politické levice. V mučírnách býval údajně přítomen samotný velitel organizace, Nemeta Ollaha Nassiri.

V lednu 1975 vydaly Sunday Times svědectví novináře Philipa Jacobsona, který popsal organizací prováděné násilné činy. SAVAK používal mučicí nástroj podobný elektrickému křeslu, nazýval se „pečicí trouba“ či „horký stůl“. Jacobson popisoval tento nástroj jako železnou mřížku, pod kterou proudí elektrický proud stejně jako u roštu v grilu. Oběti byly připoutány k tomuto rámu, a to do doby, než se jejich kůže začala smažit. Ženy byly ještě navíc znásilněny a zbity.

Tygří lavice

Tygří lavice: Primitivně krutá technika mučení se v Číně praktikuje dodnes

Mučírny SAVAKu obsahovaly mnoho nástrojů nahánějících hrůzu. Kovové biče či elektrické hole byly vystavovány na stěnách na odiv. Nejhrůznějším z nich byly pravděpodobně kleště na vytrhávání nehtů. Do této železné pomůcky musely oběti vložit prsty a mučitel ji následně stlačil tak, že jim pomalu odchlípávala nehty. Kovové destičky na jedné straně držely prsty na svém místě a ty na druhé straně zajížděly pod nehty a tlačily je směrem vzhůru. Někdy se mučení „vylepšilo“ nažhavením nástroje nad ohněm. Další formou trýznění bylo například zavádění vařicí vody do análních útrob klystýrem či vkládání žhavého železa do úst obětí. Několik básníků bylo zvláštním způsobem udušeno. Mučitelé je umístili do sklepních cel s postelemi a několika polštáři. Následně jim nařídili, aby si lehli, položili jim polštáře na ústa a jednoduše se na ně posadili, dokud naposled nevydechli. Nechvalně proslulý lékař Ahmedi byl často povoláván, aby obětem vstříknul vzduchovou bublinu do žil.

Novinář Reza Baraheni, který se stal jednou z obětí násilného mučení, ve své knize Boží stín popsal své zážitky: „V místnosti byly dvě železné postele, jedna na druhé… Později jsem se dozvěděl, že byly používány k pálení zad a hýždí vězňů. Přivázali vás čelem k hornímu lůžku, přičemž ze spodního vycházelo teplo z pochodně či malého ohřívače…V ostatních místnostech byly horší nástroje, například pouta, která vám zlomila ramena za méně než dvě hodiny mučení či nástroje na elektrické šoky.“

Hlodavci - ilustrační foto

Krysy jako mučící nástroj: jeden z nejhorších donucovacích prostředků novověku

Vězni procházeli stejnými fázemi mučení. Nejprve je zbili několika holemi najednou, následně byli pověšeni hlavou dolů a zmláceni a následně znásilněni. Pokud stále vykazovali známky odporu, dostali elektrický šok, byly jim vytaženy nehty, někdy i všechny zuby. Posléze se k jedné části obličeje vložila horká železná tyč, která popálila celá ústa a jazyk. V případě, že oběť stále neřekla to, co bylo potřeba, v mučení se pokračovalo. I ti nejsilnější vězni byli za pár okamžiků ochromeni tím, že jim byla na genitálie zavěšena těžká závaží. Způsobů mučení ve sklepích organizace SAVAK bylo velké množství.

Podporovateli organizace byli zástupci americké tajné služby CIA. Právě s pomocí Američanů se íránskému šáhovi povedlo tuto sadistickou organizaci vybudovat.

 

Akční letáky