Šavlozubí tygři obývali naši planetu ve stejné době jako mamuti, na rozdíl od mamutů máme k dispozici jen velmi málo fosilních nálezů. I proto je velmi těžké říci, jak tygr šavlozubý vlastně vypadal, ale určité závěry je možno přece jen vyvodit. Na zajímavý dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Nejsou ani příbuzní tygrů

Navzdory svému jménu je však úsměvné, že ve skutečnosti nebyly tyto kočky s tygry vůbec blízce příbuzné.

Šavlozubí tygři jsou vyhynulý druh „koček“, přičemž některé dokumenty poukazují na jejich psí zuby. Byli známi pod jménem Smilodon a rozlišujeme tři druhy - fatalis, gracilis a populator. Právě toto latinské jméno jen podporuje teorii, že k dnešním tygrům měli velmi daleko. Všichni tygři jsou totiž poddruhem Panthera tigris (například tygr sibiřský je znám pod rodovým a druhovým jménem Panthera tigris altaica). To, co většina lidí nazývá šavlozubým tygrem, byl ve skutečnosti druh prehistorické kočky známé jako Smilodon fatalis. A ten měl s dnešními lvy, tygry a gepardy jen pramálo společného.

Smilodon fatalis

Ačkoli nejmenším členem rodiny smilodonů je „malinký“, zhruba 70kilový Smilodon gracilis, tím „pravým“ šavlozubým tygrem, kterého známe z filmů, je severoamerický Smilodon fatalis. Ten byl mohutnější, vážil kolem 90 kg. Největším z celé rodiny byl pak Smilodon populator, jehož hmotnost byla v porovnání s druhem fatalis několikanásobná. Důležité je i to, že Smilodon fatalis se poměrně často křížil s tehdejším vlkem.

Vědci se domnívají, že šavlozubé kočky žily všude od savan po stepi, subtropické lesy, lesy, pláně, hory a další. Různé druhy měly různé preference stanovišť a některé byly úspěšnější a rozšířenější než jiné.

Pověstné zuby byly tak křehké jak dlouhé

Nejzajímavějším na šavlozubém tygrovi byly jeho zhruba 30centimetrové zuby. Málokoho by napadlo, že byly ve skutečnosti velmi křehké a během boje by se poměrně snadno zlomily. Pokud je tygr ztratil, podruhé mu už nenarostly. Proto je tygři využívali pouze k poslednímu smrtícímu kousnutí.

Další zajímavostí je obrovský rozsah kousnutí, jenž u tygra šavlozubého dosahoval až 120 stupňů – až tak moc dokázal tygr rozevřít svou čelist. Obdobné rozpětí má například had, a současný lev dosahuje zhruba poloviny. I při tomto rozpětí čelisti však různé druhy smilodonů nemohly svou kořist kousnout velkou silou, protože se obávaly právě zlomení špičáků.

I pro křehkost zubů měli tygři šavlozubí velmi specifickou formu lovu. Podle paleontologů se smilodon vrhl na svou kořist z nízkých větví stromů, zabořil své šavlovité zuby hluboko do jejího krku nebo boku své nešťastné oběti a pak se stáhl do bezpečné vzdálenosti. Tam vyčkal, dokud zvíře nevykrvácelo.

Neméně než zuby byl impozantní i zbytek jejich těla - tygři měli dlouhé přední končetiny a statnou postavu, což jim pomáhalo snadno ukořistit svou oběť. Tygr šavlozubý byl robustní, měl tlustý krk a širokou hruď a krátké, avšak dobře osvalené nohy.

Šavlozubí tygři lovili ve smečkách. Jedním z důvodů bylo i to, že jedinci v té době trpěli chronickými onemocněními, tudíž by zřejmě nebyli schopni přežít ve volné přírodě bez pomoci, nebo alespoň ochrany ostatních členů smečky.

Nebyl jediný

Ačkoli je smilodon zdaleka nejslavnější šavlozubou kočkou, rodina, do níž spadal, zahrnovala více než dvanáct dalších rodů, včetně barbourofelis, homotherium a megantereon. Patřily sem i další kočky s podobně tvarovanými špičáky, a dokonce i někteří jihoameričtí a australští vačnatci, u nichž byly zjištěny rysy podobné šavlozubým.

Za důvodem vyhynutí tygra šavlozubého stojí pravděpodobně změna klimatu a postupné mizení kořisti této kočky. Další verzí je i to, že je zahubili lidé, kteří nemohli tygry šavlozubé domestikovat.

Zdroje:

biologydictionary.net, en.wikipedia.org, a-z-animals.com