Zdravotnictví starého Egypta bylo skutečně poměrně vyspělé, tamní lidé se přesto příliš vysokého věku nedožívali. Způsobeno to bylo především tím, že mnoho kojenců zemřelo v útlém věku a tak se populace neměla z čeho rozrůstat. Základní stavební kámen byl narušen.
Staří Egypťané umírali brzy a často v podmínkách, které si současní lidé umí jen těžko představit. Divné příznaky, epidemíí schvácená populace nebo dítě zaklíněné v porodních cestách. To vše byly hlavní příčiny úmrtí tehdejší doby.
Ve starém Egyptě se těhotné ženy modlily k hrošímu bohu porodu Taweretovi a trpasličímu bohu války Besovi, který chránil malé děti a matky. Na ochranu nosily amulety v náhrdelnících a náramcích. Mateřství formalizovalo jejich roli ve společnosti a zvyšovalo jejich společenské postavení. Starověká kultura si vážila dětí a uctívala plodnost, přesto byl porod často smrtelný.
Moč jako test
Děti měly ve starém Egyptě svou hodnotu. I proto se dbalo na to, aby se populace rozrůstala. Už staré papyry uvádí, že existovaly nejrůznější cesty, jak nejen určit případné pohlaví ještě nenarozeného dítěte, existovaly i testy, které měly ukázat, zda žena své dítě vůbec porodí. Aby zjistila, jak to bude, močila každý den na dva pytle naplněné obilím, pokud ani jedno nezapočalo růst, byla to známka toho, že dítě zemře. Ani narození však nebylo jistotou, že dítě nakonec bude žít. Kojenecká úmrtnost byla vysoká, na dva až tři porody připadalo jedno úmrtí, ale v rodině se rodilo v průměru čtyři až šest dětí, existovaly i rodiny, které měly až patnáct potomků.
Nejničivější nemoc, kterou lidstvo zná
Neštovice se skutečně nevyhnuly ani starému Egyptu, kde se virus objevil před 3 000 lety. A milosrdný rozhodně nebyl. Své oběti si vybíral čistě náhodně, jak mezi spodinou, tak i v řadách mocných panovníků. Jedním z nich byl sám faraon Ramses V. Mumie jeho těla byla plná prozrazujících jizev. Nemoc doslova klátila všechny, bez ohledu na třídní postavení a věk. Zhruba tři z deseti nakažených nemoci podlehli. Ti, co přežili, žili zjizveni a dokonce se uvádí, že egyptská vojska chladně využívala neštovice jako biologickou zbraň. Trvalo tisíce let, než se neštovice podařilo zkrotit. Až v roce 1980 úřady prohlásily neštovice za skutečně vyhubené.
Dlouhých sedm let hladu
V době krále Džosera, krále Horního a Dolního Egypta: Netercheta a zakladatele třetí dynastie Staré říše, nastal sedmiletý hladomor, který byl způsoben nedostatkem nilské vody. Egypt se tak poprvé ocitl ve stavu krajní nouze. Obilí a další zásoby rychle ubývaly, nová úroda se v důsledku sucha nerodila a lidé, na pokraji hladového šílenství začali okrádat jeden druhého.
Mužská menstruace a kapající penis
Až donedávna byla krev v moči, která je běžným příznakem schistosomózy, chronického onemocnění způsobeného parazity, některými lidmi v Egyptě považována za něco zcela jiného. Zejména mezi nevzdělanými lidmi se podle vyprávění věřilo, že jde o formu menstruace u dospívajících chlapců. V době, než byla léčba široce dostupná, bylo toto onemocnění natolik běžné, že lidé v Egyptě věřili, že každý chlapec, než skutečně dospěje, musí projít fází "mužské menarché", aby se z něho vzápětí mohl stát skutečný muž.
Schistosomóza infikuje lidi již nejméně 4000 let a ve starém Egyptě měla svůj specifický hieroglyf. Podle svědectví egyptských faraonů z roku 1950 př. n. l. se psalo o poruchách močového měchýře, které pravděpodobně představovala schistosomóza haematobium. Hieroglyfem označujícím tuto nemoc byl kapající penis. Přibližně od roku 1200 př. n. l. se v mumiích nacházejí vajíčka schistosomózy. Podle Světové zdravotnické organizace jsou infekce dodnes významným zdravotním problémem ve velké části Afriky a na Blízkém východě.
Zdroje:
