Náhorní plošina Nazca jihoamerického Peru se proslavila více než 300 obrazci, tzv. geoglyfy, vytvořenými odstraněním tmavší vulkanické zeminy a odhalením světlých linií. Znázorňují nejčastěji savce, hmyz, ryby, ptáky, ale také lidské postavy a geometrické tvary.
Jen 200 km od nich se však nachází další geoglyf, který je zcela odlišný. Je tvořen třemi rameny, z nichž jedno je prodlouženo a tvoří „podstavec". Připomíná bájný trojzubec, svícen, ale také obilné klasy. V posledních letech se stal oblíbenou turistickou atrakcí. Neušel ani pozornosti historiků, archeologů, etnografů a astrofyziků.
Sedm pečetí Peru
Geoglyf je vyryt do svahu hory tyčící se nad zátokou Pisco. Je 128 metrů vysoký, 100 metrů široký, rýhy mají od 1,5 do 4 metrů a některé z nich jsou až 2 metry hluboké. Centrální osa připomíná brázdu. Dvě boční větve jsou tenčí a plytké.
Paracas Candelabra je turistickou atrakcí.
Keramika nalezená poblíž útvaru byla datována do roku 200 př. n. l., do období kultury Paracas. Ta se proslavila svými rozsáhlými znalostmi o hospodaření s vodou a zavlažování. Vědci stále spekulují, jak je možné, že se obrazec zachoval v tak vysoké kvalitě. Na pobřeží převládají silné oceánské větry a prudké písečné bouře. Podle jedné z hypotéz, příkopy tvořící geoglyf odpuzují písek. Tím pádem se nezanáší.
O původu a účelu „trojzubce" existuje několik legend. První z nich vytvořil španělský kněz a geograf Cieza de León a peruánský historik Garcilaso de la Vega v 16. století. Učení muži předpokládali, že zde byly před španělskou invazí ukryty šperky a legendární poklady Inků. Zatím se však nenašly.
Historikové se domnívají, že „andský svícen" měl v době Inků plnit roli značky přikazující zákaz vstupu. Pod náhodní plošinou Nazca má ležet stovka mumií s pohřební výbavou. Tuto pověst potvrzují archeologické vykopávky v jeskyních Paracasu, kde bylo několik mrtvých skutečně nalezeno. Tato oblast tedy mohla být posvátným územím a pohřebištěm starověké kultury.
Podle některých autorů vytvořil geoglyf v roce 1835 španělský mnich Ramon Rojas známý jako „Padre Guatemala". Během své poutě z Limy do Icy se snažil obrátit domorodce na křesťanskou víru. Ostatní conquistadoři věřili, že obrazec symbolizuje Svatou Trojici a má je podpořit v jejich snažení.
Paracas Candelabra
Slavná německá badatelka Maria Reiche zase tvrdila, že náhorní plošina sloužila dávným předkům Peruánců jako astronomický kalendář. Další hypotézou je, že geoglyf měl varovat námořníky před nebezpečnými útesy a větry. Dodnes ho jako navigaci používají místní rybáři. Je vidět až dvacet kilometrů od pobřeží.
Podle starých pramenů našli španělští dobyvatelé v hlubokých strouhách lana a kladky. Peruánský spisovatel Beltran Garcia si myslí, že mohly sloužit jako obří seismograf. Paracas Candelabra mohl být také znakem boha Viracocha. Ten se měl podle legendy v dobách temna vynořit z vody a stvořit světlo, Slunce, Měsíc, hvězdy a člověka. Pak se vydal zpět do Tichého oceánu, aby se opět v těžkých dobách objevil.
Řada ruských badatelů vidí v kresbách Nazca a tajemném trojzubci energetické toky, které měly pomáhat duším zesnulých vystoupit do nebe. Tvrdí také, že by mělo jít a jakýsi galaktický pás naší planety. Levá strana má symbolizovat faunu, pravá flóru. Celý obrazec je prý lidská tvář. Navíc, pokud by se otočil o 180°, má vzniknout krucifix.
Kdo a za jakým účelem Paracas Candelabra vytvořil? To vědci netuší. Zkusili však zajímavý experiment. Podobnou kresbu vyryli na sousedním kopci. Pod vlivem meteorologických jevů během pár dní doslova zmizela.
Zdroj:
www.crimeastories.ru, www.cs.wikipedia.org, www.hotel-all.ru
