Středověké bojové sekery: byly mnohem brutálnější, než si vědci dosud mysleli

Bitva u Towtonu v rámci války růží.

Bitva u Towtonu v rámci války růží.

Foto: Richard Caton Woodville, Jr. / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdom

Některé objevy v anglickém Towtonu ukazují smrtící středověké válečné sekery ve zcela jiném světle. O smrtící síle těchto zbraní není pochyb, ale objevy z Towtonu odhalují dosud nedoceněnou míru způsobu a četnosti sekání a hrůzy, které mohla sekera způsobit. Místo je známé a typické bitvou u Towtonu, která se zde odehrála v roce 1461 během válek růží.

Války růží se odehrály v době, kdy byl šílený král Jindřich VI. v nejlepších letech. Tyto kruté války po sobě zanechaly celou řadu kosterních pozůstatků, které nám dnes pomáhají objasnit mnohé. Nálezy z Towtonu mají ve světě archeologie specifické postavení a patří k nim i tak zvaná lebka Towton 25. Díky těmto nálezům můžeme zjistit mnohé o skutečném stavu středověkých zbraní a vedení středověkých bitev.

Na skutečnou hru o trůny se podívejte v této ukázce:

Zdroj: Youtube

Středověké sekery

V období středověku se používalo mnoho druhů seker. Byly zde ty krátké ruční, i sekyry delší, které měly často na hřbetu čepele hrot. Například Anglosasové a Vikingové používali sekery se silnjším břitem nebo trojúhelníkovou hlavicí. Východní Evropa si zase libovala v sekyrách s mnohem tenčím ostřím. Bojové sekery se vyráběly z různých druhů kovů.

Důkazy z hrobu v Towtonu odhalují, jak strašná mohla být bitva ve středověku. Právě zbraně jako bitevní sekera byly daleko složitější, než nám ukazují moderní historické filmy. Nebylo jimi možné protivníka zabít jediným švihem. Tyto zbraně způsobovaly dlouhodobé utrpení a bolest, kterou středověcí bojovníci opakovaně trpěli.

 

Války růží

Války růží trvaly v letech 1455-1485 a zahrnovaly celou řadu bitev mezi dvěma soupeřícími středověkými anglickými rody, Yorky a Lancastery. Všechny nemilosrdné boje, ztráty na obou stranách, intriky a machinace nakonec skončily vítězstvím lancasterského Jindřicha Tudora, tedy Jindřicha VII. nad yorským Richardem III. Poslední bitva se udála na Bosworthském poli. Poté se Jindřich oženil s Alžbětou z Yorku a došlo tak ke spojení obou rodů, k ukončení války růží a založení dynastie Tudorovců. Název války představuje symboly jednotlivých rodů, červená růže pro Lancastery a bílá pro Yorky. Když Jindřich a Alžběta oba rody spojili, Jindřich vytvořil tak zvanou tudorovskou růži.

Na skvělý dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Kosti z Towtonu

Bitva u Towtonu se odehrála v roce 1461 přímo uprostřed pokračující série střetů v rámci války růží. V Twotonu byly nalezeny četné lebky a kosterní pozůstatky, které ukazují hrůzy středověké války. Navíc odhalují jen nepatrný zlomek toho, čeho mohly být středověké zbraně schopny. Pokud se domníváte, že středověká sekera dokázala na bitevním poli useknout hlavu jediným čistým švihnutím, pak jste na omylu. Zbraně v 15. století byly stále spíše směsicí tradice a inovací. Navíc se na bitevní pole právě dostával střelný prach. Zbraně  v Evropě byly v té době právě v začátku používání pěchotou. Ke slovu se tak dostaly sekery, meče a kopí. Změnila se i zbroj, která musela být bezpečnější a těžší zbroje nahradily kožené, jednoduché řetězové a kusové kovové pláty, které se používaly v dřívějším středověku.

 

Bitva u Towtonu

Po bitvě u Towtonu se uchovalo několik rozsekaných těl. A protože louka, na níž se bitva odehrála, zůstala až do 20. století nezastavěná, nález zde učiněný byl převratný. Velký hrob v Towtonu odkrytý v roce 1996 obsahoval 38 koster. Z toho 28 patřilo dospělým mužům ve věku od zhruba 20 do 50 let. Další vykopávky objevily až 51 koster. Všechny oběti zahynuly násilnou smrtí. Na kostrách byla patrná jak nová, tak již částečně zhojená nebo zhojená zranění. Jednalo se tedy většinou o válečné veterány. Mezi všemi lebkami a kostrami byla jedna odlišná – jen jediná nevykazovala známky smrtelného poranění hlavy. Byla to lebka z Towtonu 25.

Jindřich VI. a jeho manželka Markéta z Anjou

Jindřich VI. byl neschopný a neuměl počít dítě. Středověké řešení bylo necudné

Tajemství Towton 25

Lebka Towton 25 byla 25. lebkou vyňatou z masového hrobu. A vykazovala velmi odlišné zranění – čepel ji poranila šikmo přes celý obličej, přes oko, nos a čelist. Towton 25 se zjevně účastnil boje zblízka. Navíc se ukázalo, že rána byla zřejmě člověku zasazena až po jeho smrti. Po rekonstrukci, jíž vědci provedli, se ukázalo, že tento člověk utrpěl četné údery ještě za života – na bojišti dostal nejméně pět úderů do hlavy, které nebyly smrtelné. To svědčí i o tom, jak hloupé je si myslet, že sekyry zabíjely jediným pohybem!

Smrtelný byl pro nebožáka až další úder, který jej trefil zezadu, když se někdo rozmáchl čepelí směrem k jeho lebce a vyryl mu ve vzduchu trajektorii směrem dolů a nahoru. Až tato rána otevřela v zadní části jeho hlavy obrovskou vodorovnou ránu, která byla smrtelná. Úlomky lebky se tak dostaly nešťastníkovi do mozku, což jej poranilo. Ránu zasadil pravděpodobně jiný pravoruký válečník.

 

O podobně krutých zraněních svědčí i další lebky nalezené v místě krvavé bitvy. Kosti vykazují bodné rány, stopy po úderech tupým předmětem, zlomeniny, poškození s následkem neschopnosti a mnohá další. Jediným humánním „kladem“ je to, že muži padli všichni na bojišti a nebyli mučeni ani jinak týráni.

Zdroje:

en.wikipedia.orgwww.darksword-armory.comwww.darksword-armory.comwww.ranker.com