Tři miliony let stará kostra holčičky přepsala historii. Tajemství bylo v nohou

Selam druhu Australopithecus

Selam druhu Australopithecus

Foto: Profimedia.cz

Píše se rok 2000. Na etiopském nalezišti v Dikice byl klid. Ticho narušoval pouze zvuk lopatek, kterými archeologové pečlivě odkrývali každý milimetr půdy. „Pojďte se podívat," zvolal paleonatropolog Zeresenay Alemseged sklánící se nad světlou vybouleninou v zemi. „Našel jsem lebku."

Tehdy vědec netušil, že se dívá na nejstarší a nejzachovalejší ostatky lidského mláděte, jež patřilo k předkům současného člověka. Během pěti let byla odhalena celá lebka, trup, lopatka a všechny končetiny.

Fosilie byly pojmenovány etiopským slovem pro mír - Selam. Patřily dívce vyhynulého druhu hominida Australopithecus afarensis žijícího před 3,8 - 2,9 miliony let ve východní Africe, na území dnešní Etiopie, Keni a Tanzanie.

Selam druhu Australopithecus

Selam žila konkrétně před 3,3 miliony lety v krajině plné lesů, luk a řek, v Afarské oblasti Etiopie. Zde se dařilo například hrochům, krokodýlům, příbuzným pakoně hřivnatého, hyenám, šakalům nebo šavlozubým tygrům. Analýza usazenin a stav kostí ukázaly, že zemřela ve svých třech letech. Pravděpodobně se utopila v rozvodněné řece.

Lebka ženy z pravěku

Vědci zrekonstruovali tvář pravěké dívky. Měla ji deformovanou žvýkáním kůží

„Toto dítě nám pomůže lépe pochopit druh, ke kterému patřilo. Nález nás navíc staví před mnoho nezodpovězených otázek o tom, jak a proč jsme začali chodit vzpřímeně," vysvětluje Zeresenay Alemseged. „Selamina noha je totiž nejkompletnější, jaká kdy byla objevena."

Selam a její nohy

Tvar chodidel, holenní a stehenní kosti jasně naznačuje, že se pohybovala vzpřímeně. Celková anatomie je stejná jako u moderního člověka. S jedním rozdílem. Palec je zakřivený, podobně jako u šimpanzů. Někteří odborníci si tak myslí, že pohyb australopitéků byl energeticky náročnější, a proto se zdržovali primárně na jednom místě.

Hybridní stvoření

V Egyptě moře vyplavilo hybridní stvoření s dvojitou čelistí. Připomíná skřeta

Analýza téměř neporušené páteře, obratlových kostí, krku a hrudního koše také odhalila, že dítě mělo 12 hrudních obratlů a 12 párů žeber, méně než většina lidoopů. Jeho lopatky však byly podobné opičím. Umožňovaly tak rychle šplhat do korun stromů. „Pokud jste žili bez ohně a bez jakýkoli obraných prostředků, bylo důležité najít si na noc bezpečné místo," říká Alemseged.

Zdroj: Youtube

Zajímavostí však je, že znaky pohybu ve větvích se u druhu Australopithecus afarensis během dospívání ztrácejí. Lopatka samce Kadanuumuu žijícího asi před 3,58 miliony lety, je již srovnatelná s naší. Zdá se tedy, že bezpečí ve větvích hledaly primárně ženy a děti. Dospělí muži stromové patro využívali jen výjimečně.

Zdroj:

www.edition.cnn.com, www.zpravy.aktualne.cz, www.cs.pedeorelha.com, www.cs.wikipedia.org