Kapitola z dějin pirátství
Na rozdíl od raně novověkých pirátů, ti starověcí po sobě nezanechali téměř žádné archeologické záznamy. To, co se o nich ví, jakou hrozbu představovali a jak se s nimi tehdejší kultury snažily vypořádat, vychází jen z písemných pramenů, především ze starověkého Egypta. V 19. století je egyptologové nazvali „mořské národy“. Některé z nich mohly připlout po moři do nové země hledat domov nebo jen za obchodem. Mnohé ale představovaly skutečnou pirátskou hrozbu. Není však jasné, o jaké národy jde a odkud pocházejí. Jakou skutečnou roli hrály je stále „tajemnou“ kapitolou dějin pirátství.
Do té patří i Šerdenové. Co o nich staré písmo vytesané do tabulek a reliéfy říkají?
Šerdenové v Egyptě a jeho službách
Útržkovité záznamy o Šerdenech (pozn. jejich názvy se různí) se ve východním Středomoří objevily koncem 2. tisíciletí př. n. l. Do „dějin“ vstoupili ve tří stech Amarnských tabulkách – „korespondenci“ z roku 1386 př. n. l psané klínovým písmem v akkadském jazyku, a to mezi správcem dnešního Byblosu (Libanon) a faraonem Amenhotepem III. Faraon zmiňuje nutnost vybudovat na deltě Nilu ochranu proti námořním nájezdníkům, nejspíš prvním skutečným pirátům. Zároveň je ale v tabulkách zmínka, že (nejspíš Šerdenové) sloužili v Byblosu ve vojenské posádce. Texty ale neposkytují žádné vodítko, jakou funkci v té době měli. Ač byli popisováni jako „nájezdníci“, byli nejspíš ochotni pracovat jako žoldáci.
Že jsou zmínění nájezdníci skutečně Šerdenové – první piráti, je zřejmé až z období vlády Ramesse II. ze stély z Tanisu, na které jsou zaznamenáni jako neustálá hrozba pro egyptské pobřeží, a také, že je faraon porazil ve druhém roce své vlády (1278 př. n. l.). Během prvních let, kdy usedl na faraónský trůn, vedl válečná tažení v Sýrii, Palestině, Asii a Kanaánu. Právě porážka „mořského národa“ – šerdenských pirátů je považovaná za jeden z jeho největších vojenských úspěchů.
Jak ukazují pozdější egyptské tabulky, záznamy na papyrech a chrámové reliéfy, koneckonců jak předpokládají i historici, podrobené zajaté Šerdeny faraon začlenil do své armády a stali se z nich obávání válečníci. Na reliéfech jsou zobrazení jako žoldnéřské křídlo během významné a největší vozové bitvy, a to s Chetity u Kadeše (1274 př. n. l.). Jako pěšáci vedle vozů měli také za úkol usekávat ruce zraněným nepřátelům. Vybraná skupina dokonce sloužila faraonovy jako jeho královská tělesná stráž, a to nejen během bitev.
Šerdenský válečník
Šerdenský válečník nosil přilbu s rohy, které byly ze slonoviny, cínu nebo olova. Na některých vyobrazeních má přilba i kotouč, který se dle předpokladů stal součástí helmy až poté, kdy se Šerdenové přidali k Egypťanům. Měl být symbolem oddanosti ke slunečnímu bohu Ra. Bohatší bojovníci zřejmě nosili kyrys – ochranný kryt trupu buď z kožených nebo bronzových plátů. Typickými zbraněmi byla kopí z jasanového dřeva, sekery a rovné meče se silným hřebenem z mědi. Dalším válečným vybavením byla dýka. Chránili se štíty s puklicemi, často zlatě lemovanými a zdobenými.
Následující video zobrazuje bitvu mezi Egypťany a mořskými národy:
O několik let později další nájezdy mořských národů, včetně Šerdenů odrazili Ramessovi následníci, syn Merneptah a poté Ramsesse III. Ten jim po jejich porážce dovolil usadit se na egyptských územích.
Šerdenové byli s největší pravděpodobností nejvýznamnější pirátskou skupinou, která dle anglického historika Michaela Wooda přispěla k zániku mykénské kultury. Kde ale měli svůj původní domov, odkud se vydali k egyptským břehům a proč, není zcela jasné a badatelé o tom stále vedou diskuse. Možnou stopou je jejich samotné jméno. Dle nauky o vlastních jménech (onomastice) vede na Sardinii či Sicílii. Tato teorie má podporu v nálezu meče na Sicílii datovaného do roku 1650 př. n. l, který připomíná „šerdenský“. Jiní badatelé však tvrdí, že zbraně podobné šerdenským pocházejí z doby pozdější, než je období mořských národů, a že se Šerdenové dostali na Sicílii až po porážce Ramsessem III.
Teorií je samozřejmě víc, ale ať Šerdenové pocházejí odkudkoli, jsou součástí dějin starověkého Egypta.
Zdroje: www.thehistoricalfictioncompany.com, www.nationalgeographic.co.uk, en.wikipedia.org
