Krikaljov se osvědčil jako schopný a zkušený palubní inženýr. Když 19. května roku 1991 vzlétl ke stanici Mir, bylo mu 34 let a doma na něj čekala manželka s čerstvě narozenou holčičkou. Do vesmíru letěl ve společnosti sovětského kolegy a britské astronautky, která se však na stanici zdržela jen týden. A zatímco kolega byl v říjnu nahrazen kosmonautem Alexanderem Volkovem, za Krikaljova se náhrada nenašla. Nikdo neměl tolik zkušeností, aby mohl jeho povinnosti převzít.
Mise ohrožena kvůli nedostatku financí
Hlavní problém byl však jinde. Během léta došlo v Sovětském svazu k velkým změnám, které v prosinci vyvrcholily zánikem SSSR a vyhlášením Ruské federace. Na misi kosmonautů na vesmírné stanici se v tom shonu pozapomnělo. Nikdo nehodlal v té chvíli řešit, jak se bude vesmírný program dále vyvíjet a z čeho bude financován.
Stanice Mir měla velikost šesti autobusů.
Právě s nedostatkem peněz se skomírající Sovětský svaz potýkal nejvíc. Rozdělení veřejných financí mezi nově vzniklé samostatné státy zanechalo Rusko chudé jak kostelní myš. Pracovníci základny nebyli schopni Krikaljovovi dopravit ani jeho oblíbený med. Poslali mu jen křen a citrony, protože med nebyl k sehnání.
Kosmonaut se pouze na dálku doslechl, že se jeho rodný Leningrad změnil zpátky v Petrohrad. Stejně jako ho ve vesmíru zastihla zpráva, že stát, který ho dosud platil, přestal existovat. Jednou týdně se mohl spojit s manželkou, takže měl přehled i o změnách v běžném životě ruských obyvatel. Jeho plat najednou na obživu zdaleka nestačil, obchody postihla drastická inflace.
Zaseknut v kosmu - a návrat v nedohlednu
Krikaljov několikrát úpěnlivě žádal vedení, aby se mohl vrátit zpátky domů. Pokaždé mu bylo řečeno, ať ještě vyčká. Dlouhý pobyt v kosmu však pro něho nebyl bezpečný. Hrozila mu svalová atrofie a nemoci z ozáření, nehledě na zhoršující se psychický stav. Stanice Mir navíc neposkytovala žádné pohodlné ubytování - kromě stísněného prostoru se zde kosmonauti potýkali s neustálým hlukem strojů a nepříjemným zápachem.
Byla tu možnost nasednout do záchranného modulu a vrátit se na Zem i bez pokynu řídicího střediska. To by ale znamenalo ponechat stanici Mir na oběžné dráze svému osudu a zmařit roky tvrdé práce jeho předchůdců. Krikaljov proto zatnul zuby a vyčkal.
Když potom 25. března 1992 konečně přistál v Kazachstánu, novináři jeho vzhled okomentovali slovy: "Byl bledý jako mouka a zpocený jako hrouda mokrého těsta". Za svou vytrvalost nicméně získal ocenění Hrdina Ruské federace a na vesmírné lety evidentně nezanevřel, protože se později do kosmu vypravil ještě čtyřikrát.
Rusům se údajně podařilo dostat ho zpátky na Zem jen díky prodeji míst v ruských raketoplánech cizím zemím. Stanice Mir ukončila svou činnost na jaře roku 2001, kdy byla záměrně navedena do zemské atmosféry. Její části, které neshořely cestou, dopadly do Tichého oceánu.
