Mezinárodní vesmírná stanice je umístěna ve výšce okolo 400 kilometrů. Pohybuje se rychlostí 27 720 km/h. Pokud by z ní Alan seskočil a měl na sobě ochranný oblek, na Zemi by přistál za dva a půl roku. Nepadal by střemhlav dolů, ale nejdřív by kopíroval dráhu ISS.
Než by ho řídký vzduch zpomalil, řítil by se vesmírem stejným tempem. Protože skafandr nemá motory, nemohl by svůj pohyb kontrolovat. S velkou pravděpodobností by se tak srazil s jedním ze 13 tisíc kousků kosmického odpadu.
Seskok z vesmírné stanice
Dalším problémem by byl vzduch. Osoba, která skáče ze standardní výšky čtyř kilometrů, padá asi minutu. Proto nepotřebuje kyslíkovou masku. Prostředí vesmíru je ale jiné. Alan by si tedy s sebou musel nést kolem 250 tisíc litrů kyslíku.
Bývalý šéf Googlu je zkušený parašutista. Předpokládejme tedy, že by po roce dorazil ve zdraví až do oblasti běžné atmosféry. Zde by ho ale čekaly další nástrahy. Stále by bleskově klesal. Pokud by nyní otevřel padák, roztrhl by se mu na kusy.
Hypersonická rychlost také generuje obrovský tlak o hodnotě minimálně osminásobku gravitace, kterou lze cítit na hladině moře. Pokud by tedy Alan letěl nohama napřed, odkrvil by se mu mozek a omdlel by.
Seskok padákem
Mezi jiné nepříjemnosti patří také tření. Vzduch by se kolem Alana zahřál až na 1 650 ºC, což stačí k roztavení železa. Problémem by mohlo být také růžové plasma nebo přetížení. V případě, že by neměl speciální oblek, ten běžný, jenž používají kosmonauti, by se během několika vteřin zničil.
Jakmile by se parašutista dostal do výšky 41 kilometrů, čekalo by ho posledních 15 minut pádu. Zde už je načase přemýšlet, kdy rozevřít padák, aby byl dopad na zem co nejměkčí.
