Sestra Eutanazie usmrtila tisíce duševně chorých, vyvázla jen s ročním vězením

25. říjen 2019 četba na 3 minuty
Sestry měly za úkol pomáhat i vraždit.

Sestry měly za úkol pomáhat i vraždit.

Foto: Youtube

Pauline Kneissler vykonávala práci zdravotní sestry svědomitě a s obrovskou pečlivostí. Za věrné služby Třetí Říši jí bylo dokonce uděleno ocenění. Když pak v roce 1948 seděla na lavici obžalovaných před soudem ve Frankfurtu, nechápala, z jakých zločinů ji viní. Nikoho přeci nezavraždila, konala jen svou pracovní povinnost.

Rodina Pauline Kneissler sídlila do roku 1918 na Ukrajině, otec patřil k místním boháčům a vlastnil zde velké lány půdy. Bolševici ho o všechno připravili a vyhnali do Německa, kde se musel výrazně uskromnit a vzít zavděk prací u železnice. Pauline v té době byla na prahu dospělosti a stěhování do Německa nesla těžce. Nenávist k bolševikům později logicky vyústila v sympatizaci s nastupující nacistickou stranou.

Program eutanazie

Ve 20. letech Pauline působila jako soukromá pečovatelka a několik let pracovala také v dětské nemocnici v Berlíně. V roce 1937 vstoupila do strany a zařadila se do houfu zdravotních sester, které byly najímány pro nové vládní zdravotnické programy. Do nich byla zahrnuta také likvidace nevyléčitelně nemocných a duševně chorých osob, jež byla eufemisticky nazývána eutanazií nebo "milosrdnou smrtí".

V říjnu roku 1939 obdržely ústavy pro choromyslné výzvu ministerstva vnitra, aby provedly evidenci pacientů, kteří byli v jejich péči pět a více let, a dále těch, kdo byli židovského či cizího původu nebo nemohli vykonávat žádnou prospěšnou práci. Vyselektovaní jedinci pak byli sváženi do specializovaných ústavů vybavených plynovými komorami, kde byli "milosrdně usmrceni".

Sestra Pauline asistovala při eutanaziích duševně chorých v Hadamaru a na zámku Grafeneck. Obsluhu plynových komor mohli provádět jen vyškolení lékaři, nicméně sestry dobře věděly, jaký osud pacienty čeká, protože je do plynových komor přiváděly a pomáhaly jim se svlékáním. Pauline navíc osobně prováděla vyšetření a podávala lékařům zprávy o tom, kteří pacienti by podle jejího nálezu měli být zlikvidováni,

Pomoc vojákům

V roce 1942 byla Pauline Kneissler vyslána na tajnou "východní misi", kde měla pomáhat německým vojákům zraněným v boji. Brzy ale zjistila, že jejím úkolem je podávat smrtící injekci všem Němcům, kteří trpěli traumatem z války a byli z tohoto důvodu internováni v psychiatrických zařízeních. Pauline rovněž objížděla polní nemocnice a usmrcovala vojáky, jejichž zranění měla trvalé následky. Kdo už nebyl schopen plnohodnotně sloužit Říši, byl pro nacisty nežádoucí. Zranění muži vítali sestru s nadějí, že jim přichází ulevit od bolesti, a do poslední chvíle netušili, že jim její injekce uleví od útrap navždy.

Vinu nikdy nepřipustila

Krátce po skončení války byla Pauline Kneissler zatčena a postavena před soud ve Frankfurtu nad Mohanem. Vůbec přitom nechápala, proč by měla být souzena. "Celý život jsem oddaně sloužila, obětovala jsem se péči o druhé. Za to dnes musím trpět a trpět," lkala ve své obhajobě. Ačkoli pomohla sprovodit ze světa několik tisíc nemocných lidí, soud její konání vyhodnotil jen jako "asistenci při vraždě" a nikoli přímou vraždu a odsoudil ji ke čtyřem letům odnění svobody. Po roce vězení byla Pauline předčasně propuštěna na svobodu a dožila poklidně v Německu.

Akční letáky