Sestry Rosálie a Josefa byly k sobě srostlé pánví, měly jen jedny vylučovací a pohlavní orgány. Jinak šlo o zcela individuální, a dokonce i duchem rozdílné osobnosti. Zatímco Róza se ráda bavila a v jednom kuse se smála, Jóža byla tiché povahy a neustále si na něco stěžovala.

Děvčata se naučila chodit na nočník, běhat i lézt po stromech. Jejich praneteř před několika lety popsala Táborskému deníku, jak se Róza s Jóžou staly slavnými: "Za rodiči prý přišel baron Nádherný z Borutína a řekl jim, aby nebyli smutní. Zřejmě jim nabídl finanční pomoc a asi pomohl i s tím, aby se dostaly do podniků, kde později vystupovaly."

Díky baronu Nádhernému se sestrám dostalo skvělého vzdělání: ovládaly němčinu a francouzštinu, hrály na housle a harfu, a dokonce i tančily. Když jim bylo jedenáct let, fotografie v novinách jim zajistila první angažmá. Po vystoupeních v Praze dobyly srdce publika v Paříži i v Berlíně a nakonec zamířily do Ameriky. Vydělávaly peníze, o jakých se jejich sousedům v rodné vsi nikdy ani nesnilo.

V roce 1910 se po sestrách Blažkových sháněl jejich obdivovatel, zuřivý reportér Egon Ervin Kisch. Bylo mu divné, že o nich dlouho nic neslyšel. Jaké bylo jeho překvapení, když siamská dvojčata našel na klinice chirurga Otakara Kukuly v Praze - Rosálie Blažková zde právě porodila chlapečka.

Šťastná maminka rozdávala úsměvy, zatímco její sestra se kabonila a hudrovala, že "dopadla jako Panna Maria". Ona sama totiž o sexuální styk nestála, jen kvůli Róze prošla těhotenstvím i porodními bolestmi, a ještě ke všemu jí teklo mléko.

Narozený František byl zcela zdravým, tříkilovým miminem. Jméno jeho otce ale sestry držely přísně v tajnosti. Podle některých spekulací jím byl jejich impresário (dnes bychom řekli "manažer"), jiná verze praví, že šlo o německého vojáka, který později zahynul na frontě.

Proslýchalo se ovšem, že Rosálie měla milenců více; byla "do světa", ráda popíjela whisky a nebránila se flirtu. Josefa se ji snažila mírnit, ale zcela na uzdě ji udržet nemohla.

První světovou válku dvojčata přečkala v českém Sepekově, kde otevřela hospodu. Po válce se vydala opět do USA, ale nové turné přerušila v roce 1922 Rózina nemoc. Ačkoli není jisté, zda šlo o zápal plic nebo španělskou chřipku, onemocnění bylo v každém případě pro Rózu fatální. Lékaři Josefě nabídli, že by ji od umírající sestry oddělili, ale ta odmítla. "Když jsme spolu byly celý život, tak společně i umřeme," prohlásila. Na věčnost se odebrala pouhou půlhodinu po své sestře.