oceaninfo.com, www.nationalgeographic.com, en.wikipedia.org
(Ne)bezpečná kráska
Medúzy nepatří mezi živočichy, kteří by naháněli strach svým vzhledem. Jsou to bizarní, kouzelní tvorové, kteří obývají naši planetu už miliony let. Nutno přiznat, že zaplavat si v moři s průhlednými talíři či klobouky se nikomu moc nechce, ač mnohé druhy ani nemají chapadla a jsou zcela neškodné. Ale nevíme, s jakým druhem zrovna máme tu čest. Ví se, že ty „běžné“ se žahadly nás můžou ošklivě popálit. A daleko citelněji než naše kopřiva. Koneckonců patří mezi žahavce. Požahání je bolestivé, může způsobit vyrážku až puchýře. Jsou ale léky a prostředky, jak zmírnit bolest, otoky a alergické reakce. Není to nic příjemného, ale život člověka to přímo neohrozí.
Ale pak tu máme „mořské vosy“, jak se jim říká, smrtelně jedovaté druhy medúz – čtyřhranky. Pokud na tuto medúzu narazíme, s velkým štěstím skončíme v nemoci. Mnozí se o svůj hrůzný zážitek nestihnou podělit. Dotek, byť jen s jediným žahavým chapadlem může znamenat rychlou smrt.
Malé obdélníčky
Čtyřhranky dostaly svůj název podle svého obdélníkového vzhledu. V současné době je známo 51 druhů. Žijí téměř ve všech mořích. Obecně je jejich jed stokrát silnější než kobry a tisíckrát silnější než tarantule. Nejzákeřnější a nejsmrtelnější toxin má nejznámější z těchto smrtících medúz, čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri). Její tělo dorůstá velikosti kolem 20 cm, tenká lepkavá chapadla, z nichž každé má až 5 000 žahavých buněk, můžou být dlouhá až 3 metry. Její jed je směsicí sloučenin, které nejsou všechny prozkoumané, ale ví se, že obsahuje kardiotoxin, jeden z nejsilnějších jedů na planetě. V každém „rohu“ má shluk 15 chapadel, celkem 60, jichž jed stačí k usmrcení 60 lidí. Jejím domovem jsou pobřežní vody od severní Austrálie, přes Novou Guineu až po Malajsii, Filipíny a Vietnam.
Požahání medúzou je bolestivé, dochází k otokům a někdy i alergickým reakcím
Smrtící „želatiny“
Odhaduje se, že čtyřhranky mají na svědomí 50 až 100 lidí ročně. Počet obětí však může být daleko vyšší. Mnoho případů z odlehlých a chudých oblastí Indo-Pacifiku totiž není hlášeno. Toxiny čtyřhranky napadají srdce, nervový systém i kožní buňky. Žahnutí je tak bolestivé, že postižený často upadne do šoku a jednoduše se utopí. Nebo mu následkem intenzivních a silných svalových křečí selže srdce dřív, než se ho podaří dostat na břeh. Protijed existuje. Tam, kde se čtyřhranky vyskytují, je k dispozici jako první pomoc na každé pláži. Bohužel je účinek jedu rychlý a záchrana tak nemusí přijít včas. Otravu provází nevolnost, průjem, zduření uzlin. Následuje rychlé kóma a smrt může nastat do dvou minut. Ti, co přežijí, cítí bolest v místě doteku s chapadly i dlouhé týdny. Po zhojení často zůstávají hluboké jizvy.
Pokud jde o medúzy, v pobřežních vodách Austrálie číhá nebezpečí také v podobě droboučké 12 krát 30 mm velké čtyřhranky Barnesovy (Carukia barnesi), která patří mezi tři nejnebezpečnější. Popálení způsobuje tzv. Irukandjiho syndrom, který provází silné bolesti svalů, zad, nevolnost, bolesti hlavy, hrudníku a břicha, pocení, vysoký krevní tlak a potíže s dýcháním. Trojici uzavírá čtyřhranka Malo kingi, druh velký jako nehet prstů ruky, který byl popsán v roce 2007. Pojmenován je na počest Američana Roberta Kinga, který se stal její obětí při šnorchlování ve vodách australského Queenslandu. Zemřel na následky hypertenze a nitrolebního krvácení. Jeho smrt vedla k hlubšímu zkoumání těchto jedovatých medúz.
A na závěr stručně doporučená první pomoc při žahnutí. Ocet! Je nutné jím co nejrychleji polít postižené místo a odstranit zbytky chapadel. Pak má tělo šanci se s jedem tak nějak vypořádat.
