V době, která nepřála rozvodům, byl vstup do manželství vnímán jako doživotní, takže důkladné prověření druhé strany bylo na místě. Rodiny se samozřejmě snažily nepříjemné věci zatajit, ať už se týkaly majetku nebo zdraví. Zvláště u druhé oblasti to bylo trestuhodné. „Rodiče nebo poručníci, kteří dopouštějí se toho buď z lehkomyslnosti, nerozumu, falešného studu nebo často z hrubé nevědomosti, stávají se těžkého toho hříchu pomocníky a zasluhují dvojnásobného trestu," má jasno autor knihy Žena, její krása a život pohlavní, která vyšla v roce 1920.

„Jest mnohem důležitější, aby snoubenci, popřípadě jejich právní zástupci, zaopatřili si pověřené osvědčení o zdraví druhé strany dříve, než doklad o majetkových poměrech. Bohužel ve skutečnosti tento druhý doklad opatřuje se vždy s náležitou svědomitostí, ale doklad o zdraví skoro nikdy," hořekuje dobový sexuální rádce a obratem přináší srovnání s jinou oblastí. „Každá pojišťovna na život, která toho neb onoho pro případ úmrtí pojišťuje, dá dotyčného prohlédnouti lékařem a předložiti si řádný dokument o tělesném zdraví jeho. Oč důležitější jest dokument takový, kde nejedná se o několik zlatých, ale o štěstí celého života, celé rodiny a celého pokolení!"