Sexuální život měli partneři provozovat až po svatbě, ale tehdejší znalci si nedělali velké iluze. „I za nejpříznivějších poměrů předcházejí sňatku delší nebo kratší známosti. V čase tomto i při nejstydlivějších snoubencích dostavuje se pud pohlavní," uvádí doktor K. Malý ve své knize z roku 1920 Žena, její krása a život pohlavní.
Právě mladým a nezkušeným dvojicím hrozilo, že snadno překročí doporučenou frekvenci dvou sexuálních styků týdně. „Zapomínajíce vší opatrnosti, vrhají tělo své v záhubu, podrývají své zdraví a zdraví své duše. Následky výstřednosti nejsou sice hned znatelny, dostavují se třeba až po letech, ale dostavují se pak jistě," varuje kniha a hned doporučuje, jak se nezřízenému pohlavnímu puzení bránit: „Když jsi účelu prvého aktu dosáhl, hleď z počátku aspoň jednu noc vynechati, dříve než zase se k ní přiblížíš. Potom jdi dále, vypusť více nocí a pokračuj až docílíš normálního stavu."
Ve dnech zasvěcených sexuální abstinenci se pak doporučovalo vyvarovat se všech něžných hovorů před ulehnutím. Do ložnice měl jít nejprve jeden z manželů, a teprve až usnul, mohl si jít lehnout ten druhý. „Kdo pravidel těchto dbá, stane se v brzku mistrem v odříkání a ušetří si zdraví i schopnost užívati rozkoš až do pozdních let věku," stojí v odborné publikaci.
