„Žena nezví ničeho nebo velmi málo o pravém pohlavním vzrušení. Bez toho nezví také ničeho o pravé manželské radosti, až konečně stává se jí mužovo obejmutí nesnesitelným břemenem," píše se v knize Žena, její krása a život pohlavní, která vyšla roku 1920.
Autor také připojil konkrétní případ, kdy manželka odmítala milostné návrhy svého muže plných osm let: „Jakmile za dne zpozorovala, že manžel vyznačuje se větší veselostí a jeví k ní více něžností než obvykle, již předem obrnila se tvrdostí a chladem, aby odňala mu veškerou naději na blížící se noc." Nebohému páru pomohla až návštěva lékaře, který jim doporučil správnou pozici při sexu, tedy misionářskou.
Právě tato poloha zajišťovala dle tehdejšího názoru jediný správný požitek z pohlavního aktu. Všechny další experimenty pak vedly jen k nechtěnému podráždění nervů, bolestem hlavy, nespavosti nebo dokonce pohlavní neschopnosti. Týkalo se to jak žen, tak i mužů, pro něž byl nedokonale provedený pohlavní akt stejně škodlivý jako onanie.
Jedinou výjimkou, kdy bylo možné hledat alternativní polohu, byly případy, kdy velikosti pohlavních orgánů nedovolovaly provést akt klasicky. Vše se ale mělo dít pod odborným dohledem. „Jakmile někdo na obyčejný způsob mít akt nemůže, nemeškej a ptej se o radu zkušeného lékaře," doporučuje kniha.
