„V čistém svazku má se konati pohlavní akt beze vší rozkošnické vypočítavosti, jaksi jen z přirozeného pudu a bez předcházejícího umělého dráždění pudu pohlavního," píše dobový odborník. V případě, že by se dvojice přece jen odhodlala k prostopášnému životu, hrozila jí ochablost těla a ducha a v pozdějším věku vážné zdravotní komplikace.
Pokud přesto přišlo na dvojici sexuální puzení, měla se držet několika zásad. Předně nemělo k aktu docházet po velkém pohnutí mysli, až už radostném, nebo truchlivém, stejně tak po nadmíru namáhavých pracích nebo při nevolnosti. Na laškování se mělo zapomenout také po vydatném jídle.
Neméně důležité bylo rovněž počínání po sexu, zejména pokud chtěla dvojice počít potomka. Žena neměla po aktu za žádnou cenu vstávat z lůžka, naopak se měla otočit na bok a pevně stisknout stehna k sobě, aby zabránila výtoku mužského semene z pochvy. „Znám je případ, kde pravidla toho dbáno nebylo, žena po aktu vždy lože opustila a po léta nestalo se žádné oplodnění. Dlouho si manželé nevěděli rady, až dostalo se jim ponaučení. A skutečně, žena hned první rok obtěžkala a od té doby častěji, takže se brzy těšili slušné řadě potomků," uvádí se v knize.
Naproti tomu muž se měl po sexu věnovat pouze odpočinku a klidnému spánku.
