Sex před 100 lety: Jak se příručka staví k nezvladatelné pohlavní touze mládeže

19. září 2020 četba na 1 minutu
Bylo velmi nebezpečné, pokud k onanii docházelo brzy po jídle.

Bylo velmi nebezpečné, pokud k onanii docházelo brzy po jídle.

Foto: Pixabay.com

Na počátku minulého století lidé věřili lecčemu. Třeba tomu, že lze získat větší sklon k onanii kvůli pojídání silně kořeněné stravy nebo dlouhým zadržováním moči v měchýři.

„Dispozici získati lze také zvykáním si lenivosti, častým probouzením fantazie, pohlížením na smyslné výjevy na malbách, objímáním se při tanci a drážděním pohlavních orgánů šatem nebo teplem," píše se v knize Žena, její krása a život pohlavní, která vyšla roku 1920.

Na masturbaci přitom bylo pohlíženo jako na něco ohavného a krajně škodlivého pro duševní i fyzické zdraví. Prý dráždí organismus daleko více než přirozený pohlavní akt. „U onanisty často nastává dosti rychlé chřadnutí, obličej bledne, ba zbarví se až do popelava, oči zapadnou a pod nimi táhnou se tmavé pruhy, kůže zvadne a potí se při sebemenší námaze."

Ošklivé následky onanie se podle tehdejšího výkladu ukazovaly ještě jasněji, pokud se pohlavní pud ukájel brzy po jídle, v nepříčetném stavu, při velkém smutku, po probdělé noci nebo při onemocnění tuberkulózou.

„A přes všechny následky této neřesti statistika vypočetla, že dvě třetiny mladé naší generace oddány jsou onanii," hořekuje autor. U dívek se přitom onanie údajně vyskytovala méně než u chlapců. Prý díky menší přístupnosti rodidel a většímu dohledu na dcery v domácnosti.

Naopak ve zvýšené míře se jí oddávaly mladé dámy tam, kde byla méně pečlivá kontrola, tedy ve školách, penzionátech a podobných ústavech.

Akční letáky