Autor měl ale přece jen za úkol šířit osvětu, a tak připouštěl, že zejména u mladých manželství to není tak jednoduché: „I kdyby v jistém čase projevili nejlepší vůli, zdržovati se požitků tělesných, za tím účelem, aby jejich rodina příliš se nemnožila, přece mnohdy neodolají pokušení."
Kniha uvádí typický příklad muže, který se ve 24 letech oženil, za sedm let se stal otcem pěti až sedmi dětí a jen těžko je uživil. „A poraďte mu zdrženlivost v obcování! I kdyby měl nejlepší vůli, přece jen v jistých rozvášněných okamžicích oplodní ženu znova," čteme v knize. Časté porody navíc vyčerpávají i ženu, ubývá jí svěžesti a z dříve veselé se stává ustaraná matka.
Není se čemu divit, že tehdy byly časté pokusy o potrat, což se ovšem rovnalo vraždě: „Odehnání plodu jest skvrnou nynější doby. Ženy dopouštějí se této neplechy, aby zachránily svou krásu a své vnady a raději násilím vyhánějí plod lásky ze svého těla."
Autor nakonec dospívá k názoru, že lepší než potrat je přece jen použití různých ochranných prostředků: „K užívání jich však raditi nechceme, neboť jako vše, co čelí zákonům přírodním, mají jistý škodlivý vliv na celé tělo."