„Jedná-li se z obou stran jen o uzavření svazku duševního, je-li nutný z různých příčin buď rodinných, nebo společenských," napsal v roce 1920 autor knihy Žena, její krása a život pohlavní.
Pokud tedy ke svatbě v pokročilém věku došlo, měla se zejména žena mít na pozoru a dbát, aby nepřišla do jiného stavu. „Pohlavní ústroje přibývajícím stářím ztrácejí schopnost, aby přizpůsobily se poměrům a podmínkám těhotenství. Starší dívky v sňatek vcházející vydávají z té příčiny zdraví i život svůj ve veliké nebezpečenství," vztyčuje autor varovně prst.
Z medicínského hlediska byla velkým hazardem už samotný pohlavní akt starších lidí.
Zde autor upozorňuje na jeden společenský nešvar, kdy starý muž pojme za manželku mladou dívčinu. Jednak je to nemravné, a navíc i smrtelně nebezpečné: „Stařec pro vlastní své bezpečí a uchování svého života nechť vyhne se takovým svazkům."
Zasnoubení se mladého děvčete se starým zhýralcem nebylo podle textu nic jiného než protivný a zavrženíhodný obchod s lidským masem, neboť ve všech případech hrály úlohu peníze.
„Uveďte mi jediný případ, kde mladá a bohatá dívka zasnoubila se s chudým a starým mužem, a já svá tvrzení slavnostně odvolám," horuje autor knihy, který si je jist, že žádný takový případ není, zato opačných jsou tisíce.
