Publikace Žena, její krása a život pohlavní, která vyšla v roce 1920, popisuje hlavní příčiny, o nichž se tehdy soudilo, že vedou ke krachu společného soužití: „Příliš časný nebo příliš pozdní vstup do manželství, příliš velká různost dosavadního způsobu života a životních názorů, jakož i velký rozdíl ve stáří manželů, stejně tak povaha, která teprve po uzavření sňatku ukáže se takou, jakou jest, a s níž druhý nemůže se smířiti."

Podobně současně zní i následující podmínky šťastného svazku: „Mravní nebo tělesné vady nesmí se zamlčovati, rovněž tak nedostatečné prostředky existenční, nedostatek obětavosti a pracovitosti ze strany ženy, nedostatek pevnosti duševní lásky manželské na obou stranách. Muž musí uvážiti, dostojí-li povinnostem jako muž a otec, žena zase musí býti si vědoma všeho odříkání a těžkostí, jaké ji čekají jako ženu a matku."

Autor knihy ale hned dodává, že na tyto předpoklady při vdavkách myslí jen málokdo, neboť mladí myslí především na potěchu těla a nikoli ducha. „Bohužel však vítězí tělesný pud a náruživost velmi často nad hlasem svědomí a na místě čisté duševní a posvátné lásky vnášejí mladí lidé v manželství opojení smyslné, které po několika měsících již zmizí a na jehož místo nastupuje chladný zvyk, ne-li hořké zklamání a nechuť k životu manželskému," varuje autor knihy.