Zákon řídil sex a manželství ve středověku stejně jako nyní, ale mnohem více zasahoval do některých intimních aspektů osobního života lidí. Jednou z veřejných arén, kde zákon požadoval jurisdikci nad „soukromým“ životem občanů, byl konzistorní soud. Dodnes se dochovaly záznamy případů, které přežily z období pozdního středověku a ukazují, jak lidé na sex nazírali, jak se k němu stavěli, co bylo skandální a jak si stál v této tematice zákon.
Situace v Anglii
Soudní systém ve středověké Anglii byl podobný tomu modernímu v tom, že existovaly různé typy soudů pro různé typy případů. Na jedné straně zde byly královské nebo světské soudy. Na druhé straně byly konzistorní soudy, kterým předsedal církevní soudce z místní diecéze. Jurisdikce církevních soudů posuzovala případy týkající se hříšnosti (včetně středověkých sexuálních aktů, jako je smilstvo nebo cizoložství), nebo svátostí (včetně manželství) a případů týkajících se členů kléru.
Konzistorní soudy řešily dva hlavní typy případů: trestné činy proti morálce nebo církevnímu kanonickému právu, a pak obdobu občanskoprávních žalob, ve kterých mohly být vymáhány manželské smlouvy, náhrady za pomluvu nebo odškodnění za porušení smlouvy.
Sexuální zneužívání by mohlo být předloženo soudům buď jako trestný čin nebo občanskoprávní žaloba, nebo mohlo být také řešeno u světských soudů v závislosti na povaze jednotlivého případu.
Mimomanželský sex pro ženy byl však všeobecně odsuzován.
Sex v očích zákona
Podle moderního práva existuje jen málo „nezákonností“, pokud jde o sex, a ty se omezují vlastně na znásilnění nebo incest.
Podle středověkého práva existovalo mnohem více kategorií nedovoleného sexu, zejména podle církevních kanonických zákonů. Středověký sex byl považován za legální pouze tehdy, když k němu došlo v manželství s úmyslem počít dítě. Zatímco sex mezi nesezdanými lidmi byl považován za hříšný, stále to byla ta nejméně urážlivá forma nezákonného sexu, kterou člověk mohl provozovat.
Pro neprovdanou ženu bylo společensky nepřijatelné mít sex, protože její čest a hodnota byly definovány její sexuální pověstí. Od mužů se zase očekávalo, že provedou určité množství předmanželského sexu. Sexuální dobývání naopak zlepšilo postavení a pověst muže, rozhodně jej nepoškodilo.
Předmanželský sex nebyl tím nejhorším zločinem proti morálce, kterého se člověk mohl dopustit. Cizoložství, krvesmilstvo a sex s jeptiškou byly považovány za hříšnější, zvláště krvesmilstvo mezi pokrevními příbuznými nebo příbuznými prostřednictvím manželství.
Kategorie manželského znásilnění ve středověku
Sex mezi duchovními
Sex mezi duchovními nebo muži církve a jejich farníky byl také považován za vážný přestupek, protože církevní muži byli kanonickými zákony definováni jako „otcové“ svého duchovního stáda. Se svými „farníky“ proto sdíleli „duchovní příbuzenství“, takže definice incestu zde zahrnovala také duchovní příbuzné.
Sex už od sedmi let!
Také věk souhlasu byl ve středověku jiný. Zatímco ve většině moderních západních společností je sex s nezletilým mladším než 16 let nezákonný, děti ve věku 7 let mohly ve středověku legálně poskytnout předběžný souhlas. Věk plného souhlasu byl 14, ale dívky starší 12 let mohly legálně dát souhlas v případě manželské smlouvy. Bylo neobvyklé, že se většina dívek vdávala tak mladá, pokud nepatřily k aristokracii nebo vládnoucím vrstvám.
Manželský dluh
Ženatí lidé ve středověku byli povinni mít sex se svým partnerem, kdykoli o to požádal. Tento koncept byl znám jako „manželský dluh“: Manželé si „dlužili“ navzájem sexuální styk. Církev učila, že sex by měl být považován pouze za prostředek k dosažení cíle početí dětí, ale umožňovala určitou svobodu ve způsobech, jakými mohou lidé mít sex, které byly stále považovány za přijatelné v rámci morálního kodexu křesťanství. Sexuální potěšení přitom bylo nezbytné pro muže i ženy, aby bylo možné počít dítě, protože se mělo za to, že ženy ejakulují během sexu podobným způsobem jako muži. Existovaly však limity, jak potěšení dosáhnout. Některé činy byly považovány za hříšné, i když byly prováděny mezi manželským párem, a proto byly považovány za „smilstvo“.
Pokud byl muž neschopný sexu se svou manželkou, a tudíž s ní nemohl plodit, bylo pro ženu právně přijatelné podat žádost o rozvod. Ale nebylo to tak jednoduché: Soudy byly drahé a pro ženu, která neměla prostředky k podání žádosti o rozvod, bylo třeba najít více nezákonných řešení.
Bylo velmi snadné zničit pověst ženy a její vyhlídky na sňatek se prakticky nezměnily
Cizoložství a smilstvo
Po většinu středověkého období bylo cizoložství definováno stejnými termíny jako během římského období: to znamená jakýkoli sexuální akt zahrnující vdanou ženu. Ženatý muž s mimomanželským sexem by byl považován spíše za smilstvo než za cizoložství, ačkoli v pozdějším středověku se definice cizoložství rozšířila i na ženaté muže.
Mimomanželský sex pro ženy byl však všeobecně odsuzován. Žena, která se dopustila cizoložství, nebyla obvykle považována za morálně nedostatečnou, ale spíše se na jejího manžela pohlíželo špatně, protože nebyl dostatečným morálním vůdcem.
Zajímavé je, že pokud žena otěhotněla, když byl její manžel mimo domov, nebylo to považováno za znak cizoložství. Středověcí lidé věřili, že těhotenství může trvat mnohem déle než devět měsíců, dokonce i několik let! Zákon také nařizoval, že každé dítě narozené vdané ženě patřilo jejímu manželovi, takže se vždy předpokládalo, že za těhotenství může on.
Lovestory jako z pohádky
Znásilnění? Proč ne!
Bylo velmi snadné zničit pověst ženy a její vyhlídky na sňatek, pokud se zjistilo, že se zabývala předmanželským sexem, i když to bylo proti její vůli. Zákony týkající se znásilnění byly ve středověku neuvěřitelně složité a ženám při nekonsensuálním sexuálním setkání nebyla poskytována stejná úroveň právní ochrany, jakou by moderní ženy očekávaly.
Kategorie manželského znásilnění ve středověku neexistovala kvůli konceptu manželského dluhu, kdy žena byla povinna mít sex se svým manželem, i když nechtěla. Pro mladé, neprovdané ženy, které byly pravděpodobně panny, nebyl nedobrovolný sex klasifikován jako znásilnění, ale jako „sex s pannou“, a pokud byl útočník shledán vinným, musí si dívku buď vzít, nebo zaplatit její rodině odškodnění za jeho zločin. Muž však mohl prokázat svou nevinu, pokud by dokázal, že žena souhlasila.
Ačkoli mnoho zákonů, které upravovaly sex a manželství ve středověku, se příliš nelišilo od moderních zákonů, hlavně u církevních soudů rozdíly byly. To bylo způsobeno nadřazením církevního práva nad morálkou. Soukromí moc neexistovalo a vše bylo nepsaně věcí veřejnou.
Zdroje: about-history.com, cs.fresheroll.info/, www.stoplusjednicka.cz
