Řada z těch, jež nebyli zadaní ve viktoriánské éře, využívala tzv. sňatkový inzerát jako vhodnou alternativu k tradičním námluvám.
Jak vypadaly seznamovací inzeráty ve viktoriánské době?
Tento způsob seznámení byl obzvláště oblíbený u těch, jež se do dané oblasti přistěhovali nově, nebo u těch, kteří neměli žádné rodinné či společenské skupiny, prostřednictvím kterých by se mohli seznámit s vhodným partnerem.
Přirozeně se našli lidé, kteří tento způsob "získávání" partnera odmítali. Považovali jej za nedůstojný, netaktní a mnohdy nebezpečný. Přesto manželské inzeráty využívali muži a ženy všech věkových kategorií a společenských tříd po celou dobu regentství a viktoriánské éry.
A tak se mohlo stát, že se váš inzerát objevil v londýnském vydání listu The Morning Post, kde byl skromně vložený mezi žádost o půjčku 50 liber a inzerát na "Capital Pianoforte".
Na vyšším stupni společenského spektra pak ve vydání The Morning Post stály inzeráty, v nichž "šlechtici" hledali svou "šťastnou paní". Jen těžko si za takovým šlechticem nelze představit jednoho z nesčetných hrdinů romantických románů s chudým titulem, který se musí oženit s dědičkou, aby mohl opravit své majetky.
Dnes by byly k popukání směšné
Ve viktoriánské éře bylo také zcela běžné, že mezi inzerentem seznámení a jeho uchazeči figurovala třetí osoba, jakýsi zprostředkovatel. Ještě častější byli ti, kteří se rozhodli oslovit inzerenta sami - buď osobně, nebo korespondenčně.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Ve své knize Some Remarks on Matrimonial Advertisements Being an Inquiry into their Use and Abuse z roku 1832 autor Y. M. radí, jak postupovat při osobním odpovídání na manželský inzerát, a píše: "V případě, že se jedná o inzerát, je třeba se obrátit na korespondenta:
Y. M. tento plán schvaluje jako jediný bezpečný a zdůrazňuje, že "žádná ctnostná žena nebyla nikdy ohrožena důvěrným vztahem tohoto druhu". Důvodem byl fakt, že podobné inzeráty nebyly vždy bezpečné. Inzerenti byli často podvodníci, zloději, nebo dokonce vrazi.
Ani to však nezabránilo, aby seznamovací inzeráty rostly na popularitě. Ve viktoriánské éře dokonce existovaly specializované "manželské" časopisy. Ty se věnovaly výhradně tématu manželství.
Řada inzerátů byla poetická a podrobně popisovala daného adepta, zatímco jiné návrhy na nalezení životního partnera byly krátké a sladké jako čokoláda. Některé dokonce k popukání směšné.
Zdroje:
