Například dodnes nevíme, kdo a proč jeskyni postavil. Byla sice objevena již v 19. století, a to zcela náhodou, ale stále není jasné, kde se jeden z největších kulturních pokladů anglického hrabství Kent vzal. Malé anglické městečko Margate leží na nejvýchodnějším výběžku Kentu a již od roku 1837 se místo stalo oblíbenou turistickou atrakcí. Viktoriáni si klikaté chodby prohlíželi pomocí lamp.

Objevení jeskyně

Jeskyni mušlí objevil farmář James Newlove a jeho syn Joshua. V roce 1835 kopali rybník pro kachny a narazili na podzemní jeskyni. Záhy však zjistili, že nejsou prvními, kdo ji navštívil. Objevili zde totiž miliony mušlí z nejrůznějších tvorů, které zde musel někdo vědomě shromáždit. Několik let po objevení jeskyně byla tato otevřena veřejnosti. Bez toho, aniž bychom věděli, kde se jeskyně vzala.

Ač by bylo normální takový nález podrobně prozkoumat, ukázalo se, že náklady na výzkum tohoto místa jsou neúnosně drahé, proto nakonec vláda průzkum neumožnila. Navíc chemické zbytky, které po sobě viktoriánští návštěvníci jeskyně s lampami zanechávali, by zmařily i moderní snahy o účinné datování lokality pomocí uhlíku. Saze také způsobily vyblednutí mušlí a po vyčištění stěn a stropů byly kdysi barevné mušle bílé.

Protože tedy nebylo provedeno radiokarbonové datování, nevíme, jak je jeskyně stará. K záhadě přispívá i to, že pozemek nad samotnou jeskyní nikdy nebyl součástí velkého statku. Odborníci dodnes nevědí, jak byl samotný statek a potažmo jeskyně postaveny, jelikož analýza malty pod skořápkami ukazuje na neznámou látku, která má složení podobné jako „ryby".

Mušle složené do obrazců

Pokud tedy patříte mezi milovníky Anglie a tamější přírody, jeskyni opředenou tajemstvími byste si rozhodně neměli nechat ujít. Interiér jeskyně je doslova od podlahy až po strop pokryt mušlemi, z nichž většina je domácího původu, ale jiné jsou až z Karibiku.

Mušle zde zdobí klikaté tunely a vytvářejí složité a zajímavé barevné vzory. Zatímco některé mušle jsou poskládány do abstraktních výjevů, jiné mají tvar zvířat, jako jsou ptáci a plazi. Lastury mnoha druhů a velikostí tvoří složitou mozaiku, kde nejsou opomenuty ani symboly pohanského charakteru: symboly života, smrti, plodnosti, ženství a lásky.

Za zmínku stojí zejména ona ženská síla jeskyně. Grottou totiž prochází linie horizontu, proto se historici domnívají, že oblast pod touto linií představuje zemi a nad ní je nebe. Deska nazvaná "Lůno" pak linii horizontu nemá, proto je možné, že mozaika ve tvaru lůna představuje splynutí nebe a země. Anatomické vyobrazení také symbolizuje sílu ženy, což se zdá být jedním z hlavních témat grotty. Odtud se bere i možnost, že jeskyni navrhly a postavily ženy.

Na záhadné místo se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Rozloha jeskyně je 2000 metrů čtverečních. Na jednom konci klikaté „hadí“ chodby se nachází oltářní místnost o rozměrech přibližně 5 x 6 metrů, druhý konec zase končí podzemní rotundou. Samotný oltář je rovněž pokrytý mušlemi a vypadá jako půlměsícový výklenek, v jehož zadní části je umístěna mušlová mozaika slunce. Pod oltářem pak je měsíc.

Klenuté vchody označují průchody do komor vyhloubených v zemi. Kruhový otvor o průměru zhruba dvou stop, který se otevíral na povrch, byl dříve jediným vstupem a výstupem. Po mnoho let zůstával tento vchod skrytý.

Vstup do jeskyně je dnes kolem 150 korun, což je velmi málo na to, že tajemná anglická jeskyně nemá ve světě konkurenci. Její interiér šokoval nejednoho návštěvníka, a i proto se o ní objevují četné hypotézy.

Odkud se vzala?

Pokud jeskyni však nepostavily ženy, kdo jiný? Další hypotézou jsou samozřejmě dávné civilizace. Stoupenci této teorie popisují vzory jako nejasně vypadající egyptské, římské, indické a fénické.

Pak jsou zde i teorie, že za tajemnou jeskyní stojí mystikové nebo templáři. Jiní historici se zase domnívají, že jeskyně jako celek symbolizuje cestu od narození ke smrti a odtud do posmrtného života. Když procházíte chodbami jeskyně, je to jako cesta do nebeské oltářní komory.

A pak je zde ještě jedna teorie. O tom, že stejně jako mnoho pobřežních míst v Kentu sloužilo v průběhu 16. a 17. století jako skladiště kontrabandu, mohla to být i tato jeskyně. Jenže ona leží ve vnitrozemí a neobsahuje žádné tunely vedoucí k pobřeží.

Možné je ale i to, že jeskyně byla jakousi soukromou svatyní anebo projektem nějakého výstředního viktoriánského aristokrata. V době regentství a viktoriánské éry byly totiž podobné okrasné stavby velmi módní, aniž by měly jakýkoli hlubší význam.

Otázka, proč by někdo stavěl něco tak složitého pod prázdnými pastvinami, však zůstává nezodpovězena. Kdyby se pod chlapcem tehdy před lety nepropadla země a nedošlo k sesuvu půdy, jeskyně by byla dodnes lidstvu skryta.

Od svého objevu je mušlová jeskyně v Margate stále záhadou pro místní obyvatele, a jak se zdá, bude i nadále záhadou neobjasněnou. Navíc se od konce 19. století jeskyně a stavby z mušlí staly oblíbeným koníčkem některých místních příslušníků britské šlechty, proto jen o kousek dál si nechal básník John Scott v 70. letech 17. století postavit podobnou jeskyni v Amwell House. Žádná z kopií jeskyně se ale nemůže vyrovnat té původní, jejíž stavba podle oborníků trvala zřejmě několik generací.

Zdroje:

www.mentalfloss.com, en.wikipedia.org, morezprav.cz

https://www.historicmysteries.com/shell-grotto-of-margate/