Bratři Giacomo a Giovanni Tocci se narodili v italské Locaně někdy mezi lety 1875 a 1877. Matkou bratrů byla teprve 19letá Maria Luigia, která na rozdíl od svého manžela zachovala chladnou hlavu a o miminka se starala s veškerým mateřským citem. Otec se vrátil z léčebny o měsíc později a začal chápat, že mu nevšedně vyhlížející synové můžou vydělat jmění. Záhy je vzal do Turína, aby je vystavil na přehlídce hrůzných hříček přírody.
Univerzitní profesoři v Turíně nedávali chlapcům mnoho šancí na dlouhý život. Při následném turné po Francii však dvojčata vyšetřili dva lékaři z Lyonu, a ti tvrdili opak. Giacomo s Giovannim se těšili dobrému zdraví. Každý z nich měl svou hlavu, vlastní pár rukou a vlastní vnitřní orgány, sdíleli však střeva, genitálie a nohy, na nichž se nikdy nenaučili chodit. Mohli jen stát, opřeni o židli, jinak byli upoutáni na vozík.
Oba nicméně vykazovali mimořádně vysokou inteligenci. Během cestování Evropou pochytili cizí jazyky, vedle rodné italštiny hovořili plynně německy a francouzsky. Lišili se prý povahou: zatímco Giacomo byl hovorný abstinent upřednostňující minerální vodu, jeho bratr Giovanni toho moc nenamluvil, zato vypil hodně piva.
Pózování na evropských a později i amerických výstavištích jim vyneslo slušné peníze, ačkoli při něm čelili silnému ponížení. Ve Spojených státech je označovali za "živoucí div světa" a místní publikum je považovalo za "dvouhlavého chlapce", přestože měli dvě rozdílné osobnosti.
V roce 1897 si koupili vilu v Benátkách a před veřejností se jednou provždy uzavřeli. Svět o nich opět uslyšel o sedm let později, když se oženili. O jejich manželkách není nic bližšího známo, uvádí se jen, že byly sestry.
Další osudy bratrů Tocciových provázejí nejasnosti: podle jedné zprávy se stali otci několika dětí, podle jiné zůstali bezdětní. Zemřeli zřejmě v roce 1940 ve věku přibližně 65 let.
