Chuvilin ze Skolkovského institutu vědy a techniky se sídlem v Moskvě v Rusku zkoumá záhadné díry na Sibiři už šest let. Stále však nebyl schopen odpovědět na otázky, co přesně jejich vznik způsobuje a co mohou znamenat pro budoucnost Arktidy.

Někteří vědci přirovnávali krátery ke kryovulkánům, tedy sopkám, které chrlí led místo lávy. Ty s největší pravděpodobností existují na Plutu, Saturnově měsíci Titanu a trpasličí planetě Ceres. Analýza založená na satelitních snímcích ale naznačuje, že obří díra se vytvoří v místě kopulovitého kopce, jemuž se říká pingo. Ten vzniká, když je vrstva zmrzlé země vytlačena ledem. Sibiřské mohyly mají ale oproti němu třetinovou životnost. Odborníci proto předpokládají, že zespodu na čepici permafrostu tlačí plyn.

Krátery na Sibiři

„Oblast Yamalu a Gydanu je specifická tím, že se na permafrostu tvoří silná vrstva ledu. Vyskytuje se tu ale také tzv. kryopeg, což jsou místa nezmrzlé půdy. Třetím rysem jsou velmi hluboká ložiska plynu a ropy," říká Sue Natali, arktická ekoložka, která studuje permafrost a ředitelka arktického programu ve Woodwell Climate Research Center ve Woods Hole v Massachusetts.

Vědci však dlouho netušili, odkud přesně se plyn do nezmrzlé kapsy země pod ledovou čepicí dostává. S výzkumem jim ale pomohl dron, jenž pronikl 15 metrů hluboko a pořídil 3D snímky podzemních dutin. Zvýšené hladiny metanu poté naměřili ve vodě hromadící se na dně.

„Představit si to můžeme tak, že metan putuje pod zemí skrze nezamrzlou půdu. Jakmile ale narazí na překážky, začne se hromadit na jednom místě. Poté exploduje," vysvětluje Natali. Další teorií bylo, že za vznik kráterů mohou vysoké hladiny oxidu uhličitého rozpuštěného ve vodě. Ta, jakmile začne mrznout, nedokáže plyn již pojmout. Metan ale může unikat i ze samotného ledu, v němž byl zachycen a vytvořil tak hydrát plynu. Při tání permafrostu se pak začal uvolňovat.

Bez ohledu na zdroj ale vědci předpokládají, že plyn se hromadí v nezmrzlé kapse země a tlačí na ledovou čepici tak dlouho, dokud nepovolí. Bloky země jsou pak vyvrženy až do vzdálenosti 300 metrů. Místní pastevci sobů navíc hlásili, že po explozi viděli plameny a kouř.

Globální oteplování

Do dnešních dnů bylo na poloostrově Jamal a na sousedním Gydském poloostrově nalezeno dohromady 17 kráterů. Tato oblast je geologicky mladá. Datuje se do poslední doby ledové před 10 tisíci lety. Její povrch tvoří zmrzlá půda - permafrost, jež sloužil jako neprostupná izolační vrstva bránící plynům unikat na povrch.

Zdroj: Youtube

„Na vznik kráterů mají vliv klimatické změny v důsledku globálního oteplování. Ty na Arktidě probíhají dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr," říká výzkumník Jevgenij Chuvilin. Perfamforst je přitom ohromným zásobníkem uhlíku, jehož je asi dvakrát více než množství, které je v současnosti v atmosféře, a metanu, významného skleníkového plynu. Krátery tak odhalily, co se děje v Arktidě v širším měřítku. „V přímém přenosu vidíme, jak se oblast zacyklila. Všechny změny pak přispívají ke zvýšení množství skleníkových plynů v ovzduší."

Zdroj:

www.bbc.com, www.zoom.iprima.cz, www.nationalgeographic.com