O jednorožci se zmiňovali učenci napříč celou zeměkoulí již ve starověku. Měl podobu jednorohého býka, antilopy, jelena nebo dokonce draka. Jeho roh měl údajně léčivé a magické vlastnosti. Příběhy o bájném tvorovi se rozšířily pomocí Bible, kde je zmiňován v knize Jób. Byl obrazem síly a nezkrotného divokého zvířete. Ve 12. století se již objevují tři druhy jednorožců. Monoceros měl ocas jako kanec, nohy jako slon a tělo jelena. Monetrus měl koňské tělo, kančí ocas, lidskou hlavu a zářící roh uprostřed čela.
Unicornus bylo ušlechtilé bílé zvíře podobné koni s rozštěpenými kopyty s spirálovitě stočeným rohem. Díky své něžné povaze se stal symbolem rytířské lásky. Chytit ho bylo možné jen tak, že si lehne do klína neposkvrněné panně. Pověsti o tomto tvorovi se vyprávěly i v novověku. Věřilo se, že jeho roh čistí vodu a působí proti jedům. Proto jeho vyobrazení často viselo nad lékárnami.
Odlišnou představu měli obyvatelé Sibiře. Ti ho zobrazovali jako býka s dlouhou tmavou srstí a jedním rohem na čele. Místní balady vypravují o spravedlivém jednorožci bojující se lvem, jež symbolizuje lži. Velké zvíře žilo na Svaté hoře a bylo matkou i otcem všech zvířat. Svět chránil před suchem tím, že svým rohem kopal prameny. Za předlohu mu sloužil vyhynulý nosorožec Elasmotherium sibiricum.
Sibiřský jednorožec Elasmotherium
Druh Elasmotherium byl poprvé pojmenován v roce 1809 německo-ruským paleontologem Gotthelfem Fischerem von Waldheimem na základě spodní čelisti, kterou mu darovala princezna Jekatěrina Dašková. Původ exempláře však nebyl známý. Postupem času se po celé Eurasii našla řada lebečních úlomků a zubů.
Za největší objev se považuje nádherně zachovalá lebka, jež byla vykopána v roce 2016 v oblasti Pavlodar v Kazachstánu. Ta dokazuje, že zvíře žilo ještě před 29 tisíci lety a ne před 350 tisíci lety, jak se dříve předpokládalo. Bylo tak současníkem tehdejších lovců a sběračů.
„Moderní lidé začali migrovat přes Asii asi před více než 50 tisíci lety. Když přišli na Sibiř, zvíře tam už žilo," říká paleontolog Andrej Shpanski ze Státní univerzity v Tomsku. Pravěkého člověka ale neohrožoval. Byl totiž vegetariánem. Jeho mohutnost navíc naznačuje, že mohl běžet maximální rychlostí 20 km/h.
Něžný obr
Dlouho se spekulovalo nad jeho vzhledem. Byl zobrazován jako cválající kůň, pasoucí se bizon nebo plavající hroch. Nalezené fosilie ale naznačují, že Elasmotherium sibiricum připomínal srstnatého nosorožce. Dosahoval délky 5-6 metrů, v kohoutku měřil 2,7 metru a vážil až 7 tun. Délka rohu byla kolem 2 metrů. Zatím není zcela jisté, k čemu ho používal. Pravděpodobně sloužil k různým účelům, například k obraně teritoria nebo v boji o dominanci. Mohl si s jeho pomocí také upravovat terén.
Vymření Elasmotheriuma je spojováno s ochlazením v pleistocénu, což mělo za následek nahrazení trav a bylin lišejníky a mechy. V té době zemřeli všichni býložraví tvorově dosahující váhy nad 45 kg.
Zdroj:
www.ancient-origins.net, www.dennikn.sk, www.en.wikipedia.org
