Při pátrání po Sibylině proroctví narazíme hned na celé spektrum starořímských spisů a opisů, jejichž autorství se připisuje různým osobám. V antickém Římě totiž pojem "sibyla" označoval věštkyni v obecném slova smyslu. Paradoxně zrovna spisy oné konkrétní Sibyly, kterou cituje Jirásek, se do dnešní doby nezachovaly, pokud vůbec někdy existovaly.

Podle legendy šlo o královnu ze Sáby, země ležící kdesi na území dnešního Jemenu či Etiopie. Pokud se tato dáma skutečně setkala se Šalamounem, musela žít někdy v 10. století př. n. l. Své věštby prý sepsala do devíti knih a předpovídala v nich jak budoucnost Izraele, tak různých evropských zemí. V existenci královny ze Sáby neochvějně věří například bývalý etiopský královský rod, jehož příslušníci se považují za přímé potomky jejích dětí, které porodila Šalamounovi. Ztrátou panenství bohužel královna přišla i o své věštecké schopnosti, a tak svému lidu přestala být užitečná. Dožila ve vyhnanství.

Její spisy se pak (jakýmsi záhadným způsobem) dostaly do Jupiterova chrámu v Římě, kde byly střeženy po několik staletí, až je nakonec zničil požár. Jejich obsah byl přísně tajný, protože se Římanům nehodil do plánu - zvěsti o příchodu jakéhosi Mesiáše, který svrhne vládu císařů, neposlouchali rádi. Otázkou ale je, proč takové nebezpečné materiály nezničili rovnou při jejich objevení - proč čekali až na požár?

Legenda o královně ze Sáby každopádně zůstala velmi silná. Dodnes se vynořují spisy, které jejich autoři vydávají za důvěryhodné opisy původního Sibylina díla. Píše se v nich o ukřižování Ježíše, o válkách a koncích různých králů, a dokonce také o podivných "nebeských plavidlech" či skříňkách vydávajících zvuky. Kromě toho královna ze Sáby prý předpověděla i takové konkrétní události, jakými byly povodně v Praze roku 2002 nebo epidemie nebezpečného viru v roce 2020. Konec světa podle ní proběhne tak, že "hvězdy spadnou z nebe a Slunce potemní".

Žádné z těchto proroctví však zřejmě vůbec nepochází z úst opravdové Sibyly. Pověsti byly vymyšleny, překrouceny a pozměněny z rozličných náboženských a politických zájmů. Dokonce ani Alois Jirásek si neodpustil použít královnu ze Sáby jako oporu pro vzmáhající se národní cítění. Z jakých zdrojů k tomuto vyprávění čerpal, není známo. Nejspíš ani nešlo o pověst tradovanou lidovou slovesností, nýbrž o pouhý výmysl.