Phalaris byl tyranským vládcem sicilského města Akragas (dne Agrigento) mezi lety 570 a 554 př. n. l., jemuž ale pouhé město nestačilo, a postupně převzal vládu nad celým ostrovem. Sicílii se pod jeho vládou dařilo - postavil akvadukty, mnoho účelových staveb a podporoval umění. Mezi poddanými byl ale stále tyran, který neměl daleko od kanibalismu a liboval si v mučení a zabíjení. Hledal nové způsoby, jak člověku uštědřit tu největší bolest, a poprosil tak řemeslníka Perilla, aby pro něj vyrobil zcela nový mučicí nástroj.
Perill svému vládci představil sochu bronzového býka. Na první pohled by se spíše vyjímala v tyranově sbírce umění, pak mu ale řemeslník ukázal skrytá dvířka. Býk měl uvnitř dutou výplň, do které se vtěsná jeden člověk. Když se dvířka zaklapnou, pod býkem se rozdělá oheň. Bronzový býk se rozžhaví a oběť uvnitř se uškvaří zaživa. Smrtelné kvílení si cestu ven najde systémem trubek a deformuje se na autenticky znějící řev rozzuřeného býka, vycházející z jeho nozder.
Ač se mučicí nástroj nedochoval a celá tato historka zní opravdu šíleně, podle spisů zaznamenaných řeckým básníkem Pindarem není smyšlená, některé detaily se ale rozchází. Jedna verze mluví o Phalaridově znechucení mučicím nástrojem a řemeslníka za trest v jeho vlastním vynálezu usmrtil. Druhá tvrdí, že ho polomrtvého vytáhl a následně shodil ze skály.
Jaké to je stát se obětí rozžhaveného bronzu jednou provždy zakusil sám Phalaris. Usmrtil ho tak Telemachus, jenž krutovládce sesadil z trůnu a dal mu ochutnat vlastní medicínu.