Phalaris stál v čele sicilského města Akragas (dnešní Agrigento) přibližně v letech 570 až 554 př. Kr. a během svého panování postupně ovládl celý ostrov. Země pod jeho vládou podle dobových pramenů vzkvétala. Phalaris přivedl do měst vodu, nechal postavit řadu působivých staveb, zpevnil hradby a nejspíš podporoval i umění. Na druhé straně si ale získal také pověst krutovládce, který se neštítil ani kanibalismu. Když požádal Perilla, aby pro něj vyrobil nový mučící nástroj, řemeslník si dal obzvlášť záležet.

Svému pánovi zanedlouho představil bronzovou sochu býka s dutou výplní, do které se tak akorát vešel člověk. Jakmile se za nešťastníkem zaklapla dvířka, mučitelé rozdělali pod býkem oheň. Bronz se rozžhavil a uškvařil odsouzeného zaživa. Výkřiky oběti se deformovaly důmyslně sestrojeným systémem trubek tak, aby při výstupu z býčích nozder připomínaly řev rozzuřeného býka. Celkovou atmosféru měl doplnit všudypřítomný kouř z ohně.

O tom, že tato historka není zcela smyšlená, svědčí fakt, že ji ve svých spisech zaznamenal uznávaný řecký básník Pindaros. Detaily se ale v různých zdrojích liší. Podle jedné verze vynález Phalarida pohoršil svou krutostí a sadistický řemeslník se místo vytoužené odměny dočkal okamžitého trestu smrti. Vladař ho nechal zavřít do jeho vlastního díla a nařídil katům, aby pod sochou rozdělali oheň. Po nějaké době sice nechal Perilla polomrtvého vytáhnout, ale jen proto, aby ho shodil ze skály. Jiná verze praví, že tyran býka vyzkoušel na jeho tvůrci z pouhého krutého rozmaru.

Příšerná smrt v rozžhaveném bronzu nakonec neminula ani jeho samého. Phalaris v těle býka údajně skončil poté, co ho z trůnu sesadil jeho konkurent Telemachus.