Sicilský býk je zmiňován v několika antických spisech, dodnes ale není jasné, do jaké míry byl v praxi využíván. Některá vyprávění mají blíže spíš k legendám než k historické skutečnosti, lze nicméně předpokládat, že se tento drastický vynález opravdu zrodil na Sicílii a stál svého strůjce život.
Podle řeckého básníka Pindara byl král Falaridos krutovládcem, jenž si liboval v sadistických mučicích technikách. Řemeslník Perillos se mu chtěl zalíbit, a tak sestrojil bronzovou sochu býka, do jejichž útrob se mohl vtěsnat dospělý člověk. Jakmile byl mučený v býkovi uzavřen, rozdělal se pod sochou oheň, a nešťastník se v rozžhaveném bronzu doslova uškvařil. Jeho křik se nesl speciálně upravenou trubicí do býkových nozder, takže zněl nelidsky a připomínal býčí řev.
Falaridos byl však panovníkem nejen krutým, ale také nevypočitatelným, a rozhodl se býka otestovat na samotném tvůrci. Perillovo sténání však nevydržel, mučeného nechal po nějaké chvíli vytáhnout a jeho utrpení ukončil tím, že ho shodil ze skály. O několik let později byl v býkovi upečen i on sám, když ho z trůnu sesadil jeho protivník Telemachus.
Sicilského býka si podle raných křesťanských legend oblíbili také římští císaři, kteří v něm rožnili pronásledované křesťany. Dle pověsti takto krutě zahynul svatý Eustach se členy své rodiny poté, co přežil střet s hladovými lvy v aréně. Božím zásahem se zvířata křesťanů nedotkli, a tak císař Hadrián rozkázal zatopit pod bronzovými býky. Stal se další zázrak: Eustach a jeho příbuzní sice zemřeli, ale žár jejich těla nepoškodil. Díky tomu jsou Eustachovy ostatky dodnes uchovány v Římě.
Svatý Eustach zobrazen v katedrále Notre Dame v Paříži
Legendu o způsobu Eustachovy smrti považuje za smyšlenou i katolická církev, zato pravoslavná k ní naopak přidává ještě příběh o svatém Antipovi, biskupu z Pergamonu, jehož prý v býkovi nechal umučit císař Nero. Historici usuzují, že tyto pověsti vznikly v rámci křesťanské propagandy proti Římu, a používání sicilského býka římskými diktátory tudíž nelze prokázat.
