Nacistická kariéra
Sigbert Ramsauer byl velitelem roty SS-Hauptsturmführer (ekvivalent pro armádní hodnost kapitán) a táborový lékař v koncentračních táborech Dachau, Mauthausen a Loibl. Narodil se 19. října 1909 v rakouském Klagenfurtu. Medicínu studoval na univerzitě v Innsbrucku, ze studií byl vyloučen poté, co vstoupil do ozbrojené polovojenské organizace Heimwehr. Doktorát dokončil až v roce 1940 na univerzitě ve Vídni.
Bezohledný a cynický lékař
Ramsauer byl členem jak NSDAP, tak SS. Nacistickou „kariéru“ rozvíjel ve funkci táborového lékaře v koncentračním táboře Dachau, kde brzy získal pověst obávaného chirurga. V prosinci 1941 byl převelen do koncentračního tábora Mauthausen a nechvalně proslulého pobočného tábora Mauthausen-Gusen. V létě 1942 vykonával funkci táborového lékaře v Neuengamme. Na všech svých působištích měl pověst velmi krutého, bezohledného a cynického lékaře. Vězni, kteří nebyli schopni těžké fyzické práce, bez milosti usmrtil injekcí benzinu.
Léčba injekcemi benzinu
Stejné „léčebné“ metody využíval i v pobočném koncentračním táboře Mauthausen-Gusen Loibl (Ljubelj). Loibl byl jediným táborem na území Slovinska v pohoří Karavanky těsně za rakouskou hranicí. Ležel na strategické pozici v horském průsmyku. Zde byla na příkaz nacistického gauleitera Fridricha Rainera roku 1943 započata stavba tunelu, který měl umožnit snadnější cestu německých vojsk do Jugoslávie. Výkop tunelu prováděli vězni z koncentračního tábora a jejich práci jim neulehčovalo jak nelidské zacházení, tak vysokohorské povětrnostní podmínky. Práce neschopné vězně Ramsauer na místě usmrtil injekcí benzinu nebo odeslal do hlavního tábora Mauthausen na jistou smrt.

H. W. König: Nacistický lékař z Osvětimi se specializoval na pokusy elektrikou
Zločin a trest
Po osvobození tábora jugoslávskými partyzány počátkem května 1945 se Ramsauer pokusil o útěk, ale poblíž Ferlachu byl zajat partyzány. U britského vojenského soudu v Klagenfurtu byl za své zločiny proti lidskosti 10. října 1947 odsouzen k doživotnímu vězení.
Zázračné uzdravení, život po propuštění
Tento vrah, který sloužil a zabíjel pro Třetí říši, byl přesvědčen o tom, že jeho jednání nebylo v rozporu s jeho lékařskou profesí, dle jeho názoru jednal s vězni slušně a za své činy necítí žádnou vinu. Z vězení byl pro údajné zdravotní důvody propuštěn 1. dubna 1954.
Po propuštění pracoval ve státní nemocnici v Klagenfurtu a od roku 1956 provozoval privátní praxi až do svého stáří. Zemřel 13. června 1991 v Klagenfurtu.